I hate you 3.díl

EmBee

Když jsem přišla na letiště, nikdo tam nebyl. Přišlo mi to zvláštní, rozhlížela jsem se všude po letišti a nikde ani nožka. Rozhodla jsem se teda, že půjdu ven a  zavolám Wesleymu. Už jsem byla u dveří, který se mi poslušně otevřely, někdo mě zezadu chytil  a táhl mě někam pryč a tam mě začal mlátit....
Prudce jsem se otočila a praštila se hlavou do umyvadla. "Au" otevřela jsem oči a zjistila, že to byl jen sen, ale taky že už je tři čtvrtě na devět. "No doprčic za 15 minut mám být na letišti" vystartovala jsem do koupelny vyčistit si zuby a oblíct se. Hodila jsem na sebe bundu a boty a zavolala si taxíka. Přijela jsem konečně na letiště přesně v 9:00 a kluci už na mě z dálky mávali. "Čáááuu Kelly, kde ses
flákala??" přiskočil ke mě ten svalnatej a začal mě objímat. "E.ee.ee... dusíš mě." dostávala jsem ze sebe "Ježiš promiň" "Drew, ty pako, kdo říkal abys ji dusil??" začal se ten prcek, mám pocit, že Keaton, neskutečně smát. Jo, tak teď jsem měla pocit, že jsem udělala velkou hloupost. Začala jsem se pomalu otáčet k východu. "Počkej Kelly." křikl na mě Wesley a chytl mě za ruku. rychle jsem se vysmekla "Promiň," podíval se na mě tím svým pohledem "já jen, že za pár minut nám letí letadlo." "Jo jasně už jdu." otočila jsem se teda zpátky a kráčela za Wesem. Když jsme nastoupili do letadla, sedla jsem si hned k okýnku. "Můžu?" objevil se odněkud Keaton. "Jo jasně, vždyť je to vaše letadlo." usmála jsem se na něj a dál vyhlížela z okna. "Odkud vlastně jsi? Nikdy jsem tě totiž v Huntington Beach neviděl." "Já jsem se vlastně teprv před dvouma dnama přistěhovala z Lancasteru z Ohia." "Až z Ohia? Proč taková dálka?" "Utekla jsem." odpověděla jsem mu a snažila se na všechno zapomenout. Na všechno to utrpení. Keaton si toho asi všiml a tak už se vtom dál nešťoural a přehodil na jiný téma. Celou cestu jsme si povídali a smáli se spolu. Dobře jsme si rozuměli. "Ááá... už jsme tady." rozplýval se Drew, když jsme přiletěli na místo. Bylo tu nádherně, ta krajina okolo, prostě ráj. Vypadlo ze mě jen "Woau". "Nádhera, viď" objevil se z ničeho nic Wesley. "Že se ptáš" stále jsem se nemohla ty krásy dokochat. "Pojď nebo se už odsud nedostanem." chytl mě Drew za loket a doslova mě tahal pryč. Nejprve jsem nechápala, ale když jsem uviděla dav namáčknutých fanynek na skle s obrovskýma transparentama tipu "Marry me Wesley :*" "I love you guys" a tak podobně, došlo mi že jsou ti kluci asi hodně žádaný, a že mě jsou schopni ty fanynky ušlapat k smrti. Začala jsem zrychlovat a přitom to napálila rovnou do skla, když jsem se otáčela po těch fanynkách za náma. Zmohla jsem se jen jednoho slova "Au.." všechny ty holky se začaly neskutečně smát. Keaton a Drew se krotili aby se nezačali smát, ale přitom měli ustaraný výraz a hned mi utíkali na pomoc. Wes se svůj smích očividně ani skrývat nesnažil. Popadal se tam smíchy za břicho a přitom vydával velmi zvláštní zvuky. Když jsem se konečně odlepila od skla otočila jsem se k těm holkám zamávala jim a přitom podotkla "Nic mi není, jsem v pohodě" otočila jsem se zpátky abych mohla vyjít ven a málem jsem do toho skla vrazila ještě jednou. "Woau Kelly, jseš fakt dobrá, moc jsi mě pobavila" "To vidím" třiskla jsem dveřma od auta a dělala uraženou. "Hele co si zazpívat?!" navrhl Keaton a hned zavelel Drewovi aby začal hrát na kytaru. Zpívali jejich písničku Sunset Boulevard, byli fakt dobří, jsem ráda, že jsem s něma letěla.