Smolařka na entou, 10.díl

LoTé

K domu dojdeme trochu zvláštním způsobem - já nesu stále pofňukávající Nicky a navíc ještě podpírám Keatona, který je očividně pomlácenej víc než jsem si na první pohled myslela. Z nosu mu teče krev, kolem oka se mu vybarvuje monokl, na jedný straně má úplně roztržený triko a navíc má po celém obličeji a rukou menší oděrky. "Tak se mějte, ahoj." Chce se před brankou rozloučit ale já ho chytnu a vztekle přitáhnu zpátky."Kam si
myslíš že jdeš?" Mou reakcí je asi trochu překvapenej a tak vyvalí oči. "No domů kam asi?" "A ty si myslíš, že tě takhle domů pustím jo?" Vyvalím oči pro změnu já. "No... ne?" "No... Ne! Pojď, aspoň ti zašiju triko a trochu zkulturním obličej." Táhnu ho dovnitř a on už se nebrání. 
   Doma jsou zatím jen bráchové, rodiče se dneska vracejí později a teta se tu pro Nicky očividně taky nestavovala. "Čáu, co tu děláš?" Pootočí Conor hlavu na Keatona když vejdeme do obýváku. Oba bráškové pochopitelně sedí u PlayStationu. "A co jsi dělal?!" Dodá zhrozeně Chris, když tu blbost pausne. "Bránil vám sestru!" Vyprsknu vztekle když se Conor začne posmívat Keatonovi, že vypadá jako by spadl do řezačky. "Conore sklapni! Co se stalo?" Chris okřikne Conora a pak mě starostlivě sjede pohledem. "Skoro nic, prosimtě vezmi si Nicky, já ho jdu ošetřit." Podám mu malou a Keatona táhnu do kuchyně. Tam ho posadím na linku a ze skříňky vytáhnu kysličník s vatovými tampóny a z mrazáku pytlík ledu na to oko. Led mu vložím do ruky a opatrně přiložím k oku. "Drž si to tam, za chvilku to snad nebude tolik bolet." Nic neřekne, jen na mě jen tak kouká, teď už jen jedním ale pořád krásným okem. Opatrně mu nadzvednu bradu a mokrým tampónem se mu snažím umýt zaschlou krev pod nosem. Už nekrvácí takže se to dělá mnohem jednodušeji. Když už není tolik od krve, na jiný tampón nanesu trochu kysličníku a přiložím ho k jednomu z mnoha oděrků, tenhle má kousek nad obočím. A on na mě pořád tak kouká a nic neříká. Připadám si trapně, tak se ho snažím trochu vtáhnout do rozhovoru. "Kdyby to bolelo, tak řekni jo?" Jen přikývne a dál kouká. Ty oděrky nejsou tak hrozný, takže obličej mám během chvilky hotovej. Zaměřím se na ruce. Klouby má sedřený do krve. "Bože.. Ještě jsem se neomluvila... Promiň." Skloním hlavu abych se mu nemusela koukat do očí a on poprvé za celou dobu promluví. "Za co proboha?" "Kdyby jsi tím parkem šel sám, ti kluci by na tebe v životě nezaútočili." Popotáhnu. Vážně je mi to líto. Tentokrát mi zvedne hlavu on. "Amy, to vůbec není tvoje vina! Jak si to můžeš myslet?" Utře slzu která mi vyklouzne z oka. "Protože je! Kdyby jsme tím parkem nechodili nebo kdyby jsme zůstali u bazénu s ostatníma nebo kdyby jsme do toho bazénu nechodili vůbec..." melu páté přes deváté a Keaton mi přitáhne hlavu k jeho a lehce mě políbí. Prvně jen otíráme rty o sebe ale pak ucítím Keatnův jazyk jak si hledá škvírku mezi mými rty. Usměji se a tím pádem mu umožním přístup dovnitř. Ze začátku nevím co mám dělat s jazykem tak prostě jen kopíruju jeho pohyby a očividně je to dobře - Keaton sjede s linky a stiskne mě v náručí. Položím mu hlavu na rameno. "Tohle je celkem dobrej způsob jak mě umlčet." Zašeptám a on se rozesměje a stiskne mě ještě víc.