I hate you 4.díl

EmBee

Zpívali jsme si tam a bavili se o všem možným jako kdyby jsme se znali už od malička. Vymýšleli plány jak napálit Tracy, jejich stylistku, a další vylomeniny. Pak mě to všechno tak unavilo, že jsem usnula Keatnovi na klíně.
"Kells, vstávej. No ták Kelly." uslyšela jsem něčí hlas nad sebou. Jen jsem se Keatnovi zabořila víc do klína a pochrupovala jsem si dál. Potom jsem jen ucítila jak mě někdo zvedá a nese mě v náručí pryč. Když jsem se probudila ležela jsem přikrytá na obrovský posteli v nějakým hotelovým pokoji. Vylezla jsem z postele, že se půjdu kouknout, kde jsou kluci. Ale když jsem se postavila před zrcadlo, abych si trošku upravila to svý ptačí hnízdo na
hlavě, strašně jsem se lekla a nahlas jsem vyjekla. Stála jsem tam jen ve spodním prádle a ještě k tomu celá pomalovaná černou fixkou, nejen po obličeji, ale i po celým těle. To že jsem byla celá počmáraná jsem už neřešila, ale řešila jsem mý oblečení. Hledala jsem ho všude pod postelí, ve všech možných šuplíkách a skříňkách, prostě všude ale nikde nic. Pak jsem na dveřích našla vzkaz "Jestli chceš zpátky oblečení, což asi chceš, tak je o pár pater níž v jídelně ;) přijď si pro něj :*" byla jsem bezradná sjela jsem po dveřích na zem, kde jsem se skloubila do klubíčka. Přemýšlela jsem jestli si mám jít dolů pro věci a nebo se na to mám jednoduše vykašlat. Seděla jsem tam asi půl hodiny, když jsem přišla na to jak bych mohla jít dolů šla jsem se umýt. Potom jsem z postele sundala prostěradlo, obtočila si ho kolem těla, různě ho někde nařasila a měla jsem bílý šaty po kolena. Docela si mi i líbili. Sešla jsem dolů do jídelny a tam už na mě čekali ti tři. Úsměv měli od ucha k uchu. "Kde mám to oblečení!" vyštěkla jsem na ně hned jak jsem došla k jejich stolu. "No ták vždyť už žádný nepotřebuješ." řekl a přitáhl si mě za boky. "Pusť mě, Wesley." zvýšila jsem na něj hlas, ale on si mě přitáhl ještě blíž. Otočila jsem se vrazila mu facku, až pak mě pustil. "Tady" vytáhl Drew z podstolu moje oblečení a hned mi ho podal. "Dík" chňapla jsem po tom a odešla na záchody. Tam jsem se převlíkla a protože jsem neměla klíče od pokoje a nechtěla jsem jít zpátky za něma, vylezla jsem na střechu a sledovala oblohu posetou hvězdama. Byla jsem naštvaná, měla jsem chuť všechno rozflákat a... "Kelly?!" ucítila jsem na rameni něčí ruku "Keatne?! Co tady děláš? A jak si mě vůbec našel?" "No, šel jsem do pokoje, ale tam jsem tě nenašel a uviděl jsem otevřený dveře na střechu tak jsem sem šel a našel tě tu." usmála jsem se na něj, ale musela jsem se hned odvrátit pryč, protože se mi po tvářích začaly z ničeho nic kutálet slzy. "Kells, promiň" otočil si mě k sobě a pevně mě obejmul. Bylo to moje první objetí, nikdy mě nikdo neobejmul. Ve škole se mi posmívali a doma mě nesnášeli a bili. Začala jsem brečet ještě víc. "Kelly" "Víš proč jsem utekla z domu?" ani jsem nečekala na jeho odpověď a pokračovala dál. "Ve škole se mi posmívali za to jak vypadám a doma na mě věčně jen řvali a bili mě." řekla jsem mu krátce a položila si hlavu na jeho rameno. "Kelly promiň, já....nevěděl jsem" "Nech to být Keate, jo a promiň že jsem ti usla na klíně." pousmála jsem se. Keaton se jen přiblble uchechtl "To si neusnula na mě ale na Wesleym a on tě pak odnesl i do pokoje, co s tebou pak prováděl už s Drewem nevíme. "Kde je ten debil!" křikla jsem na Keatna ale když jsem zjistila, že on za to nemůže, omluvila jsem se mu. "Keatne, já.. promiň, já...neměla jsem na tebe takhle vyjet." "Kelly já tě chápu, je to v pohodě." přitiskl si mě s sobě, tak jsem mu položila hlavu na rameno. Povídali jsme si tam do tý doby než jsem opět usnula, ale teď už doopravdy v Keatnově klíně.