Need You (8)

EmBee

"Ahoj Annie!" vynořil se odněkaď Wesley. Myslela jsem, že dostanu infarkt.
"Wesley! Ty..." dala jsem mu pěstí do hrudi a on stál jako by se nic nedělo. Jen já jsem tam ve dveřích, ještě k tomu v županu, poskakovala jak debil a přitom nadávala, jak moc to bolí.
"víš jak si mě vylekal?!" spustila jsem na něj, když jsem donadávala.
"Promiň já nevěděl, že se tak lekneš." posmíval se mi ještě stále Wesley.
"Pojď dál." kývla jsem směrem do obýváku. Wesley poslušně vešel a usadil se na pohovku.
"Dáš si něco?" zašla jsem do kuchyně a všimla jsem si nějakého papírku na stolku.

"Ne, díky." křikl nazpět Wesley. Na lístku stálo: "Ahoj Annie, oběd máš v lednici tak si ho ohřej. My s tatínkem se vrátíme až kolem půlnoci tak na nás nečekej a udělej si něco k věčeři... Máma" 
"Co to tam máš?" uslyšela jsem vedle sebe Wese a zase jsem sebou leknutím celá škubla.
"Doprčic Wesley přestaň mě tak lekat už!" vydejchávala jsem to ještě a pak jsem papírek hodila do koše.
"Nechceš tu se mnou dneska zůstat? Rodiče se vrátí až pozdě večer." zeptala jsem se ho a šla si nalít mlíko.
"Bojíš se snad." začal se Wesley smát.
"Hele..." vrhla jsem na něj vražedný pohled.
"pokud nechceš tak..." ani mě nenechal domluvit a vložil se do toho.
"Jasně že chci. Mě se jen tak nezbavíš." udělal Wesley takový výraz, že jsem se neudržela a vyprskla na něj mlíko. Když jsem uviděla jak je celý od mlíka, plácla jsem se přes pusu a začala se mu smát.
"Anne!" vykřikl Wesley a pak mě začal honit po celým domě. Župan, fakticky nebyl nejlepší nápad. Při běhání se mi neustále otvíral. Když jsem se ho snažila chytnout, aby nešlo nic vidět, chytl mě Wesley. Hodil si mě přes rameno jak pytel brambor a nesl mě směrem na zahradu. Začala jsem tušit, co má v plánu. 
"Wesley, ne, ne, neeee, do bazénu néé. Wesley no ták..." kopala jsem jsem, plácala ho po zádech a po zadku a snažila se nějak vyprostit z jeho sevření. Bez úspěchu.
"Když mám být mokrej já, tak ty taky a ještě víc. Muhahahah." švihl se mou do vody. Místo toho abych se dostala nahoru jsem se snažila chytnout župan, aby nebylo nic odhaleno. Když jsem ho konečně chytla, druhou rukou jsem se snažila co nejrychleji dostat nahoru, protože mi docházel kyslík. Pak jsem doplavala k okraji.
"Pomož mi." udělala jsem na Wesleyho psí očka a nastavila jsem k němu ruku. Wesley mi ji podal a já využila situaci a stáhla ho k sobě do vody.
"Annie já tě vlastnoručně uškrtím." vykřikl, když se dostal nahoru. Já jsem se začala smát ještě víc. Připlaval ke mě a připlácl mě ke stěně bazénu. Ruce mi držel podél těla, takže se župan rozevřel a nezakrýval, to co měl. Wesleyho to, ale nezajímalo. Jen něměhleděl jeho hnědýma očima do těch mých. A opět se pomalu přibližoval. Dívala jsem se mu do očí a přitom se těšila na okamžik, kdy se naše rty do sebe vpijou. Toužila jsem znát chuť jeho rtů. Jeho obličej už byl jen pár milimetrů o toho mýho.