I hate you 9.díl

EmBee

Najednou se mi začne neskutečně točit hlava. Zaryju Weslemu nehty do paže, protože chci zastavit ten kolotoč, on mě ochotně přidržuje, ale nakonec se ohne a vezme mě do náruče. Pořád se motám na kolotoči a přitom se mi dělá neskutečně blbě. A ještě to silný světlo... "Kelly, Kelly probuď se." uslyšela jsem vedle sebe tichý hlásek. Pomalu jsem otevřela oči a spatřila nad sebou tři hlavy. Tak jsem se jich lekla, že jsem sebou cukla a ducla všem do hlavy. "Au" vypadlo z nás naráz a všichni jsme se od sebe odtáhli. "Omdlela si mi ráno v náručí" "Měla jsi vidět jak vyváděl" řekl otráveně Keaton a zívl si. "Jo a nechal ti udělat všechny vyšetření" uchechtl se Drew pobaveně a sedl si na kraj postele. "No tak
abych se ujistil, že to není nic vážnýho." odsekl Wesley a dál se věnoval nějakým papírům. Čím déle ty papíry prohlížel tím víc se tvářil tajemněji. "Co se děje Wesley?" zeptal se Keaton ustaraně svého bratříčka, kterýmu se při čtení posledního listu zkřivil úsměv na tváři. "Nic" kvikl nejistě a rychle schoval papíry někam do tašky. "Wesy" koukala jsem na něj zmateně, ale on se zvedl a odkráčel ke dveřím. "Chcete něco donést? Jdu si pro kafe, tak bych vám to mohl rovnou vzít." "Vzal bys mi prosím horkou čokoládu?" hodila jsem na něj psí očka a on jen němě přikývl. "A mě vodu a oplatky, hodněěě oplatéék." usmál se na Drewa a kývnul na Keatna. "No já radši půjdu s tebou jinak bys to neunesl." zvednul se a odplul s Wesem pryč do vestibulu. "Co to měl Wes za papíry?" zeptala jsem se Drewa hned jak se zavřely dveře za Keatsem a Wesem. Očividně jsem ho tou otázkou překvapila, začal být nervózní a začal se tam kroutit. Takže to ví. "Drew, co o tom víš? Byli to papíry o mým zdravotním stavu? Drew, co tam bylo?" naléhala jsem na něj, ale on se zvedl a odešel s tím, že musí na záchod. Opět jsem jediná, která to neví. Tohle nemám ráda. Vždycky to všichni kolem mě ví jenom já ne a většinou se to ještě týká mě, takže bych se to měla dozvědět jako první a ne vždycky jako poslední. Povzdechnu si dlouze a pak jen slyším jak se Wesley s Drewem a Keatnem baví za dveřma. "Hele brácha..." udělal Keats pomlku a pokračoval dál "myslím, že bys jí to měl říct. Když se to nedozví od tebe, tak se to dozví od někoho jinýho." "A když zjistí, že jsi to věděl, ale neřekl jsi jí to, nikdy ti to neodpustí." přitakal Drew. "Ta holka už si prožila dost a nezaslouží si něco takovýho od někoho, koho má fakt ráda a komu věří z celého srdce." "Ale..." než stačil Wes nějak zareagovat už ho ti dva cpali do pokoje. Podívala jsem se na něj nechápavě a dělala, že jsem nic neslyšela. "Ehm...Kelly..." přišel k posteli a chytil mě za ruku. "Kelly..." k sakru už se vymáčkni. Koukala jsem mu do očí a čekala na to až mi to řekne. Podle toho, jak je nervozní, jak nedokáže udržet přímý pohled do očí, soudím, že to není moc dobrá zpráva. "Co se děje?" popoženu ho, ale on na mě jen hledí. "Co se stalo? Co bylo na těch papírech? Wesley řekni už konečně něco." téměř jsem na něj vyjela, ale když ono to nešlo. Wesley mě jen pevně obejmul a když se ode mě odtáhl uviděla jsem jak se mu po tváři kutálí dvě obrovské slzy.