Část 1 - Let's take a trip to … Huntington Beach

Ava´s Diary

12/06/23

Takže dneska jsem mluvila s trenérkou a řekla mi, že příští sezónu mám dost silnou šanci stát se kapitánkou našeho družstva roztleskávaček!!! Jsem tak šťastná … A navíc mi rodiče povolili jet o prázdninách s holkama na víkend do Huntington Beach!!! OMG!!! My to tam zničímeee :D … Charlie i Kris to mají dovolený, už zbývá přesvědčit jen Madisoninu mámu…

12/07/6

Konečně!!! Po té nekonečné době je to tady!! Jsem tak nadšená… tenhle
víkend bude legendární. Už máme všechno nachystaný a můžeme vyrazit do Huntington Beach!!! A já se konečně naučím surfovat, jak o tom sním už několik let…. Vůbec nechápu, že mě rodiče pustili… asi za dobré chování J

Z pohledu Avy

Někdo zazvonil. Schovala jsem deníček pod postel a vyšla jsem z pokoje. Legendární víkend začíná. U dveří stála Kris. Kristen bydlela ve stejné ulici jako jako já, tak u mě vždycky byla nejdřív. A vždycky byla nejvíc „vystylovaná“. Samozřejmě ani dnešní, sice jen hodinová, cesta autem pro ni nebyla důvodem oblíct se trochu pohodlněji.

Já:  „Připravená naučit se surfovat?“

Kris: „ Naučit se surfovat?! Spíš zbalit nějaký hezký kluky!“

Já:  „Bože už zase?!“  Začala jsem se smát. Kluci. To bylo Kristen nekonečné téma.

Kris: „ Jak zase?! Zas tak strašná nejsem, tak nepřeháněj. Nezajdem na cígo?“

Já: „Blázníš, naši jsou vedle v obýváku. Nemůžeš vydržet půl hodiny, než vyjedeme?“ 

Kris se šibalsky usmála. „Takže ty máš strach, že rodiče zjistí, že JEJICH MILOVANÁ DCERUNKA KOUŘÍ?“ Samozřejmě musela zvýšit hlas, aby to slyšela celá ulice.

Já: „ Bože, já ti asi tím autem přejedu. Víc to zařvat nemůžeš?“ , zasmála jsem se.  Kris mi jen poslala vzdušný polibek. Vyplázla jsem na ni jazyk a zaregistrovala jsem přes ulici přecházet Charlie. Křičela přes celou ulici.

Charlie: „Tohle bude legendární!!“ Na sobě měla zavěšenou tašku, která byla snad větší než ona sama. Charlie z nás byla nejmenší a dost často jsme jí to “dávali sežrat“. Prostě naše vtípky na její ani ne 160cm postavu byli nekonečné. A navíc ani nevypadala na to že jí je šestnáct . „Mads tady ještě není?“

Kris: „Před chvíli mi psala, je tady do 5 minut“.

Já: „A pak šup do auta a jedem. Nechcete si zatím ty tašky dát do kufru?“

Charlie: „Stejně nechápu jak je možný že ti vaši půjčili svýho miláčka“, zasmála se Charlie.

Já: „Ale já sem větší miláček“, ujistila jsem sama sebe.

Kris: „A hele kdo přichází. To je sama Její výsost Madison osobně. Čemu vděčíme za takovou návštěvu?“

Mads: „ Polib si“, řekla a vyplázla na Kris jazyk, „místo tady těch keců mi můžeš pomoct s taškama“ .

Charlie: „Na co dvě tašky? A ještě tak přeplněný? Co v tom táhneš?“

Mads: „Jen to nejdůležitější. Však budete potom rády, že s sebou mám tolik užitčných věcí“.

Já: „Maminka ti zabalila věci, že jo?“Začala jsem se smát a holky se mnou.

Mads: „Možná. Můžete být rády, že mě vůbec pustila“. Naházela tašky do kufru a zavřela ho. „Takže můžeme vyrazit?“

Já: „Jasný  jen se dojdu rozloučit s našima, si zatím sedněte, hned jsem tady“.  S rodičema jsem se rozloučila a vyslechla si nějaké výchovné řeči. A pět minut na to už jsme byli na cestě. Směr? HUNTINGTON BEACH, CALIFORNIA.