The brothers war, 8.díl

Simapj

Doběhla jsem k intru a zhluboka se nadechla. Cesta zpátky byla příjemnější. Běželi jsme lesem a dokonce už nebylo takový vedro. A já pořád měla ten dokonalý výhled. Teda až do té doby, než jsem se rozhodla, že budu machrovat a poběžím před ním. Otočila jsem se na něj jen jednou a viděla jsem, že teď má pro změnu výhled on. Pak už mě zase doběhl a od té doby jsme spolu celkem úspěšně drželi krok. Wesley ke mě přišel blíž.
"V pohodě? Vypadáš nějak znaveně," optal se jakoby náhodou a nasadil svůj andílkovský výraz.
"Jo jsem. Ale ty, ty mistře světa, chtěla bych tě vidět, jak bys běhal na Aljašce. Akorát bys fňukal jaká je ti zima."
"Jé díky, Jenn, ale stačí, když mi budeš říkat Wesley," skočil mi okamžitě do řeči. Zašklebila jsem se na něj a přijala jeho nabízenou ruku.
"Kašpare." Společně jsme prošli skleněnými dveři a odebrali se do společenské místnosti. Svalili jsme se na jednu volnou pohovku přičemž jsme se pokusili si pro sebe přivlastnit polštáře. No... skončilo tak, že jsem já byla na hromadě pěti polštářů a on seděl na podlaze. Rozesmála jsem se a pomohla mu se zvednout a posadit na pohovku. To jsem neměla dělat, protože mě povalil do polštářů a začal lechtat, takže jsem se tlemila na celou společenskou místnost.
"Dost, prosím, přestaň!" ječela jsem a snažila se nevšímat všech těch pohoršených pohledů. Konečně mě pustil. Posadil se vedle mě a zpražil všechny čumily pohledem. S obtížemi jsem se posadila vedle toho paka a pohoršeně jsem do něj strčila. V tom jsem si všimla jedné holky, která mě přímo vraždila pohledem. Znovu jsem do něj drcla loktem.
"Znáš všechny na škole?"
"Ano, jsem totiž dobře informovaný," potvrdil mi. Neubránila jsem se dalšímu ušklíbnutí.
"Fajn, pane dobřeinformovaný, kdo je ta holka, co vypadá, že mě brzy sežere pohledem?" zajímala jsem se. Podíval se tím směrem a taky se zašklebil.
"To je Gemma, školní královna."
"Chodíš s ní?" Ani nevím, proč jsem se na to zeptala, ale jestli ne, tak proč mě ta maškaráda vraždí pohledem. Wesley v tu chvíli vypadal, že se pozvrací.
"Pane Bože ne! Nejsem magor," vyhrkl pohotově.
"Tak proč na mě tak čumí?"
"Se jí zeptej ne? Možná proto, že jsi mluvila s Elyarem, který s ní chodí, " vysvětloval mi.
"Mně se nechte. Takže mě chce zabít jenom proto, že jsem mluvila s jejím klukem," odsekla jsem okamžitě a zabořila se víc do mých polštářů.
"Víš, co? Neřeš to. Půjdem na pláž," řekl a už mě strkal pryč. Nebránila jsem se, ale už jsem vymýšlela, jak ho co nejefektivněji dostat k moři a dopřát mu koupel.