"Co to bylo?" vyjeknu potichu, když kousek od nás uslyším prasknout větvičku a Drew mě k sobě přivine blíž.
"Neboj, mrtvák by byl hlasitější," uklidní mě, že to bylo nejspíš nějaké zvíře.
"Posadíme se?" zeptá se pak, když dojdeme k povalenému stromu a já kývnu.
Jakmile si sedneme, znovu se k němu přitulím, protože jsem snad vyděšenější než dneska odpoledne.
"Tak?" otočím k němu pak hlavu a on přitiskne svoje rty na moje.
"Drew," povzdechnu si, když se od sebe odpojíme a on mě políbí do vlasů.
"Nevím, proč to chceš slyšet, když víš, že jsou všichni v pořádku. To je přeci nejdůležitější, ne?"
"Řekneš mi to prosím?" neodpovím na jeho předešlou otázku a zadívám se mu hluboko do očí. Díky měsíčnímu světlu vypadají ještě modřeji než obvykle.
"Otevřel jsem bránu od plotu a potom co nejrychleji vylezl po požárních žebřících na střechu, odkud vede jedno okno do obchodu v patře. Nevěděl jsem, že tam bude, jen jsem doufal. Ale bylo. Dostal jsem se do mini skladu, do kterého to okýnko vedlo a pak už jsem jen čekal, až se mrtváci dostanou dovnitř.
Netrvalo to dlouho a mrtváci je obklopili ze všech stran. Ti cizáci nebyli schopni je zvládnout, asi venku moc často nebývali. Naši je zvládli dokonale i holýma rukama, natož když jsem jim dolů konečně přinesl zbraně.
Pak jsem začal odvádět naše lidi do bezpečí do aut, proto jsem pro tebe nemohl přijít, promiň. Ale Isaaca jsem vzal jako prvního. Měl jsem strach, že by se mu tam něco mohlo stát, když tam byl sám. Ale víš co? Celou dobu seděl na posteli, a když jsem pro něj přišel, jenom natáhl ruce, abych si ho vzal do náručí. Je to zlatý dítě, tohle si nezaslouží," dopoví Drew všechno, co jsem chtěla slyšet a já zůstanu koukat na kámen, který je kousek přede mnou.
"Co je, Max?" zeptá se po chvíli, protože si uvědomí, že vůbec nemluvím a já se nervózně zatahám za ucho.
"A co kdyby tam to okýnko nebylo?" vyslovím otázku, která mi vrtá hlavou od chvíle, co řekl, že nevěděl, jestli tam to okno bude, a on jenom pokrčí rameny.
"Bylo skoro jasný, že jo, vždycky by měla být nějaká cesta jak se dostat k ohnisku požáru i vrchem," snaží se mě přesvědčit, ale já se nenechám.
"Ale co když ne!" jedu si dál svou, ačkoli se mi jeho vysvětlení zdá celkem logické. Každé veřejné centrum musí mít určitý typ požární ochrany, proč by zrovna tenhle obchod měl být výjimkou?
"Tak bych to vymyslel jinak, mrtváci už byli vevnitř, nebylo cesty zpět." odsekne mi Drew a zadívá se na noční oblohu. Z řeči jeho těla vycítím, že je naštvaný a tak se provinile koušu do rtů a nemluvím.
Až když se zeptá, jestli nepůjdeme zpátky, odvážím se na něj pohlédnout. Pořád má svraštěné obočí, a když se natáhne pro mou ruku, aby mě za ni vzal, mám pocit, jako by i jeho kůže byla studenější.
Teprve když jsme zpátky v našem dočasném útočišti a já si k němu lehám zády, přitáhne si mě k sobě a dá mi pusu do vlasů.
"Dobrou," zamumlá a spí ještě dřív, než mu stihnu odpovědět.
Móóóc pozdě :(
Další díly:
Nový život, 24.díl - 13.11.
Konec Světa, 24.díl - 15.11.
suprový :))
OdpovědětVymazat