"Ahoj Kam, počítáš s tím, že jedeme za chvilku do nemocnice na kontrolu, že jo?" uvítá mě Lori první dnešní povinností a já kývnu na znamení souhlasu.
Na jediný den, na který se opravdu těším, snad ani nejde zapomenout, ne?
"Čau Kam!" pozdraví mě hlasitě Drew, když vejdu do obýváku a já překvapeně nazdvihnu obočí.
Co ten tu dělá, Sab je vždycky u něj, aby měli soukromí.
"Ahoj..." odpovím mu a chci na těch pár minut, než vyrazíme směr nemocnice, zalézt do pokoje, ale on mě nenechá.
"Jak se máš?" začne se mnou spokojeně konverzovat a já se proto otočím a sednu si na opěradlo křesla.
"Skvěle, jak ty?" oplatím mu otázku a podrbu malého Tobyho mezi ušima.
"Ale jó jde to... jen Sab se někde courá, tak jsem si pro ni radši přišel," zašklebí se nad její nedochvilností a já se opět podivím. Vždyť zrovna Sab je vždycky a všude o pět minut dřív.
Najednou v zámku zarachotí klíče a do obýváku vběhne ubrečená Sab, která když nás uvidí, zamíří rovnou do svého pokoje.
Oba dva za ní hned vylítneme, ale ona práskne dveřmi a nechce s nikým mluvit.
"Sab, prosimtě otevři," bouchá i po několika minutách Drew stále do dveří a Lori se s bolestným pohledem podívá na hodinky.
"Musíme jít," zatahá mě za rukáv a já na ni vyvalím oči.
"To tady Sab jen tak necháš, když ani nevíš, co se jí stalo?" zeptám se jí, ale ona pokrčí rameny.
"A co mám dělat, ty na tu prohlídku potřebuješ, Drew to tady bude muset zvládnout," řekne a odtáhne mě do auta. Celou cestu do nemocnice ani jednou nepromluví.
"Ahoj Kamalo, jak se dnes cítíš?" pozdraví mě moje doktorka jako každou pravidelnou prohlídku, ale já se na ni jen roztěkaně usměju a pokrčím rameny.
Jsem pořád mimo ze Sabina chování, takže ani moc nevnímám klasickou prohlídku a její ujišťování, že je všechno v pořádku, že se nemusím ničeho bát.
Upřímně, teď se víc bojím o Sab, než o to malé, o kterém vím, že je v bezpečí u mě v bříšku a nic mu nehrozí.
"Kam? Kam, vnímáš mě vůbec?" luskne mi moje doktorka před obličejem a já sebou cuknu tak, že málem spadnu z vyšetřovacího lehátka.
"Pardon, byla jsem trochu mimo," omluvím se s provinilým úsměvem a snažím se zaměřit na to, co mi doktorka říká.
"Chceš tedy vědět, co to bude?" zopakuje zřejmě svoji předešlou otázku, která mě naprosto vytrhne z nezájmu a já na doktorku koukám z rozzářenýma očima, jako by se mi rozhodla svěřit největší tajemství života.
Doktorka, zřejmě potěšená, že jsem jí konečně začala věnovat pozornost, mi na bříško nanese trochu gelu a po chvilce zírání na tmavý monitor i já rozeznám hlavičku a páteř. Oči se mi zalijí slzami štěstí a přijmu podávaný kapesníček, abych se na obrazovku vůbec byla schopná dívat.
"Je to chlapeček."
Další díly:
Konec Světa, 23.díl - 8.11.
Nový život, 24.díl - 10.11.
skvělý:33
OdpovědětVymazatDíkyy :) LoTé
Vymazat