Konec Světa, 25.díl

LoTé

"Je to menší, než obchoďák," pokrčí rameny táta, když procházíme malinkými místnostmi dětského centra a všichni chápavě přikývnou. Byla to alternativa "co kdyby", můžeme být rádi, že nespíme venku.
"Tak se rozdělíme, rodiny mají tyhle dva menší pokoje a jednotlivci tyhle dva větší," ukáže Drew na dvě malé ložničky, aby měli rodiny soukromí a pak na dvě herny, a celá skupina se začne bez protestů dělit na dvě části. Drew už má stejnou autoritu jako táta, ostatně, vždyť všem přítomným zachránil život. 
Šťastně se na něj usměju a chci se automaticky zapojit do řady stojící na velké herny, ale Drew mě zatáhne za ruku a povytáhne obočí. 
"Co je?" zeptám se ho, ale pak si všimnu Isaaca v jeho náručí a povzdechnu si. Vždyť my jsme za něj automaticky převzali zodpovědnost, ve chvílích, kdy je Wesley venku. Vlastně i jindy, asi se nedokáže úplně smířit se ztrátou všech svých příbuzných. 
Slintající Isaac asi netuší, že jsme jeho poslední nejbližší. Smutně ho pohladím po tvářičce a vezmu ho k sobě. Pak mě Drew vezme za ruku a společně si lehneme na zem vedle postýlky, do které dáme Isaaca. Ve druhé je Laura a ještě v jedné malý Vic, kterému zbyli už jenom prarodiče. 
Isaac během chvilky usne a i ze strany rodičů slyším pravidelné oddechování, a proto se k Drewovi přitulím ještě blíž a položím mu dlaň na hruď. Odpovědí mi je stisknutí ramene. Takže nespí. 
"Drew?" zašeptám a on otevře jedno oko. 
"Hmm?"
"Jak jsi to udělal?" zeptám se na otázku, která mě pronásleduje celé odpoledne a Drew otevře i druhé oko. 
"Co myslíš?" snaží se dělat hloupého, i když mu musí být jasné, na co se ho ptám. 
"Ale no tak... jak si je všechny zachránil?" zformuluju otázku trochu lépe a Drew si povzdechne. 
"Max není to jedno?" zeptá se a pohladí mě po vlasech. 
"Důležité snad je, že jsou všichni živí a zdraví, ne?" podívá se mi do očí a dá mi pusu na nos.
"No to sice jo, ale já to chci vědět," opakuji si stále tu svou a kdybych stála, tak si k tomu snad i dupnu. 
Drew si zase jen povzdechne a zadívá se někam do prázdna. 
"Víš, že jsi jako svůj bratr," řekne mi pak a já pokrčím rameny. Podobnost s Williamem je mi v tuhle chvíli naprosto ukradená. 
"Tak se pojď projít," kapituluje nakonec a já ztuhnu. Ven? Teď?! 
Zvědavost je ale silnější, a tak ještě jednou zkontroluji Isaaca a pak se vydám za Drewem, který si za opasek strčí nůž a natáhne ruku, abych ho za ni mohla vzít. 
"Neboj," usměje se na mě a společně vyjdeme ven před budovu, kterou poctivě zavřeme. Pohled na nebe plné hvězd jako by nám dával zapomenout na všechno, co se děje kolem nás a my se se spojenýma rukama vydáváme vstříc temné noci.


Další díly:
Nový život, 24.díl - 5.11.
Konec Světa, 24.díl - 7.11.