Známost na jednu noc... 4.díl

EmBee

"Miluji tě" řekne, když se ode mě odtáhne a lehne si vedle mě. Hned si lehám na jeho hruď. "Já tebe víc." pousměji se. "Já tebe ještě víc." zamumlá mi do vlasů a začne mě hladit po zádech. Chvíli tam jen ležíme a sledujeme jak utíkám v bílých šatičkách po zahrádce a zpívám si přitom. Najednou se Drew zvedne. "Nemáte doma kytaru?" zeptá se mě a já jen němě přikyvuji. "Mám ji v pokoji na..." nestačím ani doříct, kde přesně je a Drew už vypíná televizi a tahá mě z pohovky. "Kam jdeme?" zeptám se, když mě právě tahá do schodů. "Pojď vezmi si něco na sebe a půjdeme se projít." "A proč ses ptal na tu kytaru?" "No tu si vezmeme s sebou." řekne a zavře za mnou dveře od pokoje a sám zůstane na chodbě. Beru si na sebe džínový kraťasy, černý pásek, k tomu volné tričko a Drewovu mikinu. Vlasy si zčešu do culíku a spolu s kytarou vycházím z pokoje. Drew ji hnedka do jedné ruky chytá a druhou mě bere za ruku. Ruku v ruce vycházíme z
domu a jdeme rovnou na pláž.
Boty máme v ruce a procházíme se podél vody. Drew pak začne hrát na kytaru a začne k tomu i zpívat. Má tak nádherný hlas, to nejde se do něho nezamilovat. Chce abych taky zpívala, tak občas zabroukám pár slov a pak zase poslouchám. "Proč si nezpívala se mnou?" zeptá se mě, když si oba sedáme do písku a sledujeme jak zapadá slunce. "No abych ti to nekazila. Máš nádherný hlas." usměji se na něj a pokládám si hlavu na jeho rameno. "To jsou kecy" poznamená s úšklebkem. Najednou k nám utíká přibližně deset holek a řvou na celý kolo Drewovo jméno. Omluvně se na mě koukne a než mi stačí něco říct, obklopí ho ta banda holek a chce po něm autogram. Každou chvíli musím uhýbat stranou aby mě ty holky neumačkaly. Nakonec se rozhodnu, že si půjdu namočit nohy do vody. Voda byla sice už trošku chladnější, ale pořád to bylo lepší než poslouchat ten jejich jekot. Vždy, když jsem se na ně otočila, viděla jsem, jak se po něm některá z nich plazí. Místo toho aby jich ubývalo, tak jich přibývalo v obrovských tlupách. Nebavilo mě to jen tak stát a sledovat to všechno. Vzala jsem si kytaru do jedné a boty do druhé ruky a pomaličku jsem se brouzdala vodou směrem domů. "Vsadím se, že si toho vůbec nevšiml." řeknu naštvaně a kopnu nohou do vody. Chodidlo mě začne děsně štípat. Pomaličku vylézám z vody a zjišťuji, že mi z chodidla teče proud krve. Musela jsem si ho rozříznout o něco ve vodě. "Sakra" zasyčím a snažím se nějak zvednout, abych si do rány nenanesla písek. Najednou mi pomáhají něčí silné paže, podpírají mě zezadu a tak se lehce zvedám. "Dík" poděkuji, aniž bych se na dotyčného koukla a kulhám směrem domů. "Počkej, pomůžu ti" pomalu se otáčím, ale než stačím nějak zareagovat, objeví se tam Drew a odpovídá za mě. "To je v pohodě já ji vezmu" řekne a chce mě vzít do náručí. Odskočím od něj a mile se na toho kluka, co mi pomohl podívám. "To bys byl moc hodnej." řeknu a on mě bere do náručí. Drew tam na mě ještě volá, ale já dělám, že ho neslyším a povídám si s Joshem. "To byl tvůj kluk? Víš nechtěl bych mít problémy." Zasměje se. Vůbec netuším co mu mám na to říct. Naštěstí jsme právě před naším domem. "Už jsme tady. Moc ti děkuji, nevím jak bych to sem sama zvládla." řeknu a skáču do schodů, které máme před dveřmi. Josh mi opatrně pomáhá. "Tak byl to tvůj kluk?" zeptá se mě a je mi jasný, že už se z toho nevykroutím. "Ne" řeknu jistě a pak už jen cítím jeho rty na mých.