Forever after

LoTé

"Em nechci ti nic říkat, ale neotáčej se." Řekne má nejlepší kamarádka Lexie a nenápadně si pohrává s pramínkem svých namodralých vlasů. No já mám se svým fialovým hárem co říkat. "Proč?!" Podivím se a už se chci otočit ale Lexie mě zadrží. "Ty vole tak mi zas jednou věř ne?!" Kouká po tobě ňákej borec, sedí u baru, tak jdi na záchod a omrkni ho ale nenápadně. "Znáš mě." Hodím na ní zářivý úsměv a ladným krokem zamířím směrem na záchod a přitom "nenápadně" pokukuju po baru. Je fakt docela pěknej! Kvůli čučení po neznámém krasavci si ale nevšimnu právě vytřené podlahy, podjede mi to a už koukám do stropu. Pár sekund je hrobové ticho které se po chvilce změní v
hurónský smích a já nevím co mám dělat. Hrát si na mrtvolu? Jo, to by šlo. Zavřu oči a představuju si, že jsem na krásným ostově někde v Karibiku. Moře kolem mě šumí a vyhřátý písek mi poskytuje příjemné místo na relax. "Ehm, je ti dobře?" Uslyším nad sebou otázku. Aha, už se zbíhají zvědavci. "Jo cejtím se skvěle." Odbudu ho a ani se nenamáhám otevřít oči. "A necítila by ses líp třeba u baru?" Ne, tak ten se nenechá jen tak odbýt. "To záleží na tom, kdo se ptá." Odpovím ale ani teď se nenamáhám otevřít oči. "A co třeba otevřít oči?" Stejně vím kdo to je. Při mým štěstí určitě ten pěknej týpek od baru. A ano správná odpověď, Emily Wood získává 100 000 dolarů. Nade mnou se opravdu tyčí to usměvavé stvoření od baru v plné své kráse. Zachovám klid, víc už se ztrapnit nelze. "A že by si mi třeba pomohl?" Zakřením se na něj a on mě bez jedinýho problému vytáhne na nohy. Do prčic, to jsou svaly! Uchechtne se, když vidí jak si prohlížím jeho ruce ale dál to nekomentuje. Až po chvíli mi dojde, že bych mu měla poděkovat. "Ehm, díky. Jo a jsem Em." Podám mu ruku. "Já jsem Drew." Lehce ji stiskne a pohne se kousek ke mně. Ježiši ten tak krásně voní!! Skoro se mi z toho zatočí hlava. "Tak jdeš na tu sklenku?" Mrkne na mě. "Ty jsi to myslel vážně? Myslela jsem, že ti jen překážím v cestě na záchod." Zasměju se a on se ke mně přidá. "No původně jsem měl v plánu tam jít, ale když přes cestu ležela černá kočka." Udělá narážku na moje černý tílko s kraťasy a už mě táhne k baru. 
  "Promiňte, ale už budeme zavírat." Zaklepe si barman významně na hodinky a s úsměvem zavrtí hlavou když se oba dva zhrozíme. "To už je tolik?!" Vyjeknu. "Musím okamžitě domů!" Pane Bože, Daryl je určitě doma sám. "Kam ten spěch tak najednou?" Zeptá se Drew ale když vidí, jaký mám výraz, radši se začne honem rychle zvedat taky. Celou cestu mlčíme, klepu se hrůzou, co mě čeká až odemču dveře bytu. Když dojdem k našemu činžáku, otočím se k Drewovi. Vůbec se mi od něj nechce, čas s ním utíká tak rychle a je milej! "Tak tady bydlíš?" "Jo." Povzdechnu si. Nic moc - nejsem z moc dobrých poměrů. "Uvidíme se ještě?" Přitáhne mě k sobě za boky a opře si čelo o mé. "Když budeš chtít.." Usměju se ale najednou uslyším dětský pláč. Daryl! "Já už musím jít. Tak se někdy stav!" Dám mu pusu na tvář a pak doslova uteču. Každým krokem k našemu bytu je pláč silnější a silnější ale najednou je ticho. Když odemykám, klepou se mi ruce a stěží popadám dech. Po otevření dveří mě čeká šok - na zemi leží můj malý bráška Daryl celý od krve a nad ním se sklání můj ožralý otec se zakrváceným nožem v ruce. Zatmí se mi před očima. "Ty hajzle!" Vrhnu se na něj a kopu ho a mlátím do něj pěstmi. Jak to mohl udělat? Vždycky nás oba mlátil ale zabít ho?! Ačkoli je otec silně opilý, netrvá mu dlouho než si uvědomí co se děje a shodí mě ze sebe. Silně se uhodím o radiátor do hlavy ale to mi nezabrání se znovu zvednout a pokusit se ho opět napadnout. Na to on ale nečeká, ožene se nožem a já najednou cítím ostrou bolest v břiše a pak ještě jednu a další.. a pak už necítím nic.


"Jé ségla, ty jsi tu taky?" Rozeběhne se ke mně Daryl a celou mě opusinkuje. "To moc bolelo, jak mě tatínek uhodil, víš, ale pak už to nebolelo!" Pošeptá mi do ucha a obejme mě. "Tak tu budem spolu jo?" Podívá se na mě těma svýma hnědýma kukadlama a já ho pohladím po vláskách. "Jo. A už nikdy tě neopustím." Chytneme se za ruce společně vykročíme k nedaleké louce plné voňavých květů.


Tak tohle jste nečekaly, že? :D Vím, ten konec je trochu dost klišé ale mám takovou smutnící náladu :D Doufám, že se líbilo a koment potěší :)