I hate you 13.díl

EmBee

Chtělo se mi stále spát, ale taky jsem měla děsný hlad. Musela jsem teda otevřít oči. Pořádně jsem se protáhla a teprve potom jsem zjistila, že na mě někdo zírá. Rychle jsem se schoulila do klubíčka a sledovala toho člověka, co seděl na konci mé postele a stále na mě zíral. "Kelly...Kelly broučku.To jsem já tvůj otec. Vrať se s námi domů...." mile se na mě usmál a podal mi ruku, ale rychle jsem ji odtáhla "Nesahejte na mě!" zakřičela jsem a v něm se začal zmocňovat vztek, ale snažil se a pokusil se znovu o milý hlásek. "Kelly vím, že jsme na tebe byli občas přísní, ale nemysleli jsme to zle. Moc jsi nám chyběla a......" "Vypadněte odsud hned!" zařvala jsem na něj a následně si mnula obličej, protože mě
uhodil. "Po..." než jsem stačila zařvat o pomoc znova mi vrazil. Spadla jsem na zem a cestou z postele se natloukla ještě do radiátoru. "...moc" vše se stalo tak rychle. Sáhla jsem si na hlavu, na místo kam jsem se natloukla o radiátor, a když jsem stáhla ruku, tekla po ní rudá tekutina. Pomalu se mi začaly klížit víčka. Ještě než jsem je nadobro zavřela promítli se mi všechny pěkný vzpomínky, které jsem prožila.....s Wesem. Z očí se mi ještě vydralo pár slz. "Miluji tě Wesley." pronesla jsem poslední slova a upadla do věčného spánku.
Vše tu bylo bílé a čisté. Cítila jsem se jinak, jaksi lehká. Úplně jsem oněměla úžasem. Bylo tu mnoho starších lidí, kteří se drželi za ruce a usmívali se od ucha k uchu. Sálalo z nich neuvěřitelné štěstí, že jsou spolu. "Vítej u nás Kelly Lopez." "Děkuji, ale kde to jsem." "V nebi." odpověděl a mě začalo vše docházet. Jsem v nebi,což znamená, že jsem zemřela a přede mnou stojí svatý Petr. pomyslím si "Ano, přesně tak." On umí dokonce číst myšlenky. užasle jsem se na něj podívala a on se na mě mile usmál. "Mohla bych se ještě vrátit na zem? Prosím já...." zřejmě si to už přečetl v mých myšlenkách. "Dobře, máš na to 1 den." usmál se a já se objevila v nemocnici. Wesley seděl v čekárně s hlavou v dlaních. "Wesley!" přiřítili se Keaton a Drew k Wesleymu a oba ho pevně objali. "Kelly?" zeptal se Drew opatrně a Wes jen zavrtěl hlavou. Z očí se mu opět vytříštily proudy slz. Naposledy, co jsme se spolu viděli, jsem ho vyhodila z pokoje, řvala jsem na něj. Utíkala jsem k němu a chystala se ho obejmout, ale vždy mi moje ruka prošla jeho tělem. Neustále jsem to zkoušela, ale bez úspěchu. Otevřeli se dveře a Wesley se prudce zvedl a prošel mnou rovnou ke dveřím. Právě vezli moje bezvládné tělo překryté bílou látkou. Wesley mi odkryl obličej a poté se rozplakal ještě víc. Držel mě za ramena a třásl se mnou. "Kelly, Kelly, Kelly...prober se prosím Kelly." snažil se mezi vzlyky volat mé jméno. Kluci ho ode mě museli odtáhnout. Když mě zakryli a odvezli, Wesley se skácel na zem a plakal dál. Keaton a Drew museli Wesleyho zvednout ze země a odvézt ho do hotelu. Celou noc se přehraboval v mém kufru a ke všemu si přičichával. Když si přičichl k mému tričku, co jsem měla na sobě, když jsme se poprvé potkali v tom studiu, nahlas se rozbrečel. Ještě než vyšlo slunce, zvedl se, naházel všechny mé věci do kufru, který následně hodil do skříně. Opláchl si obličej studenou vodou a pak vyrazil do chladného rána v tílku. Ještě jsem měla půl dne, ale už jsem byla o něco průhlednější. Zatímco já si prohlížela svou čím dál víc průhlednější ruku Wesley zmizel v baru. Hned do sebe lil jednoho panáka za druhým. Chtěla jsem ho zastavit a odtáhnout ho pryč, ale nemohla jsem. Pak se za ním připotácela nějaká holka a začala ho líbat. Wes se nijak nebránil, šmátral ji pod tričkem a sahal ji na zadek. "Chyběl si mi." řekla mu a Wes se na ni nasál ještě víc. Utekla jsem ven a se slovy I HATE U se dostala zpátky do nebe.

KONEC


Děkuji všem co to četli a doufám, že se vám to aspoň trošilililinku líbilo. A jestli máte nějakou ff-ku tak piště na emblem3-ff@seznam.cz