I hate you 12.díl

EmBee

"Nazdááár hrdličky!" rozletěly se dveře a do pokoje vlítli dva kluci. Strašně jsem se jich lekla a kdyby mě Wesley nechytl skončila bych na zemi. "Kdo jsou ti dva?" podívala jsem se na Wesleyho tázavě a ti dva úplně ztuhli na místě. "Kelly..."zasekl se ten malej, "to jsem my Drew a Keaton, Kelly nedělej, že nás neznáš." dořekl za něj ten větší a oba se začali připitoměle smát. "Kluci." napomenul je Wesley, ale oni se stále gebyli. "Neřekl bych že si tak dobrá herečka a už vůbec bych to neřek to tebe brácha." pomalu se uklidňoval ten prcek, ale protože mu to nešlo chechtal se dál. Co je na tom tak směšnýho? Nechápala jsem. "Přestaňte!" zvýšil Wesley hlas. Oba dva jak na povel ztichli, ale když se pak na
sebe opět koukli, propukli v další nesnesitelný smích. Začala mě bolet hlava. Chytla jsem se za hlavu, schoulila se do klubíčka a kolébala jsem se dopředu a dozadu. Když to zpozoroval Wesley zařval snad na celou nemocnici ať vypadnou a objal mě svými pažemi. "Promiň" špitl mi to ucha "Je to zlý? Mám zavolat doktora?" zakejvala jsem hlavu, že ne a položila si hlavu ne jeho rameno. Vdechovala jsem do sebe jeho vůni a pomalu zapomínala na Derecka i otupující bolest hlavy. Nevnímala jsem okolní svět jen jeho. Jeho tlukot srdce, jeho vůni a hlavně jeho příjemný hlas, který mě konejšil. Bylo mi sním nádherně, v jeho blízkosti jsem se cítila bezpečně. "Měl bys jít domů."odtáhla jsem se a koukala pryč z okna. "Ty mě tu nechceš?" "Chci."odpověděla jsem popravdě. "Chci, ale kdyby to Dereck zjistil, zmlátil by nás oba. Nechci aby ti ublížil." řekla jsem a podívala se mu do očí. "Ten už teď nikomu neublíží Kells." nechápavě jsem se na něj koukla. Zvedl koutky, ale výraz měl stále zničený. Znovu mě objal. "Už je nadobro pryč, je ve vězení." "Ve vězení?" šokovaně jsem se na něj koukla. "Kelly, on tě málem zabil." "Ne to by neudělal, on mě miluje." obhajovala jsem ho, i když jsem o tom párkrát pochybovala. "Kelly,..." "Ne! Běž pryč!" křikla jsem na něj a lehla si na bok na druhou stranu. Počkala jsem dokud neodešel a pak jsem se rozbrečela. Je pravda, že mě Dereck mlátil, ale nikdy by mě nechtěl zabít. "Ne to nemůže být pravda. Lže, on lže." mumlala jsem si mezi vzlyky. Po pár hodinách vzlykání a mumlání jsem usnula s mokrýma očima.