Too close -32-

EmBee

Wesley's p.o.v.
Nevím, co jsem si myslel, že se stane, ale rozhodně jsem to nečekal teď. Vidět ji takhle zničenou... bolelo to, ale nejhorší na tom bylo, že jsem jí to udělal já. To kvůli mě se všechno stalo. Zlomil jsem její srdce na milion kousíčků a pochybuju, že mi dá možnost to vše napravit. Kdo by taky dal, takovýmu kreténovi jako jsem já. Kreténovi, který vlastně celou dobu plánoval zlomit ji srdce. Teď když to však přišlo, roztrhalo to na kousky i mě. Uvědomil jsem si, jak moc mi na ni záleží, jak krutá je Clary, ta, pro kterou jsem to vše dělal. Přišlo mi to podlý, když mě poprvé obeznámila s jejím plánem, ale miloval jsem ji
natolik, že jsem byl připravený pro ni zlomit srdce jiné dívce. A ani to nebyla ledajaká dívka, byla to její nejlepší kamarádka!

"Wesley, zlato," Vešla Clary do ložnice a ihned na mě skočila. Dnes byl jeden z těch dnů, kdy u mě přespávala, další sobota. Dřív se mi to líbilo, ale teď jsem měl hlavu plnou Abbigail, její zničené tváře...
"Už si celý můj," sedla si na mě obkročmo a rozsévala mi své polibky na krk. Proč?! Proč to musí neustále opakovat a házet na mě ještě více vinny, než už cítím?
"Co se děje, miláčku?" Přestala a upřeně se mi dívala do očí. Když jsem nic neřekl, začala mi na klíně kroutit pánví a snažila se mě nějak nažhavit. To uměla vždy nejlíp...
"Přestaň Clary," odsunul jsem si ji z klína a postavil se k oknu nabrat trochu čerstvého vzduchu.
"Ale no tak Wesley," přiťapkala za mě a objala mě zezadu.
"Přestaň. Je konec Clary," otočil jsem se prudce. Její výraz se z překvapeného ihned změnil na zlověstný.
"Je to kvůli tý Abiigail, že?! Mohla jsem si myslet, že pro ni budeš mít nakonec slabost," zasyčela mi do obličeje.
"Odejdi prosím," nasupeně sebrala své věci a flákla za sebou dveřmi. Bylo to jednodušší než jsem si myslel.
"Nemysli, že ti přileze ubrečená k nohoum!" Uslyšel jsem ji zařvat z předsíně, než nadobro zmizela. Měla však pravdu, moc dobře jsem to věděl.

Už uběhl další týden a Abby se ve škole ani neukázala. Potřeboval jsem ji alespoň vidět...
Zaparkoval jsem své auto na obvyklé místo na školním parkovišti a vykročil vstříc do školy. Už byla dva týdny doma, mohla by přijít...
Byl jsem ani ne deset metrů od brány, když jsem ji konečně uviděl. Její tvář bych poznal i v přeplněném stadionu plným lidí, přestože vypadala jinak. Její tvář byla jednoznačně vyhublá a bez života a to jen kvůli mě. Váhavě jsem přešlapoval z nohy na nohu a rozhodoval se zda k ní jít či ne.
"Já ti to říkala," ozval se za mnou Clařin hlas, leknutím jsem se otočil a hodil na ni nepříčetný výraz, "a dokonce už má za tebe náhradu," škodolibě se uchechtla a odešla pryč. Obrátil jsem svůj zrak zpátky na Abby, která už doopravdy nebyla sama. Vedle ní se stála vysoká postava, která se pomalu nakláněla čím dál více až se jejich rty na pár sekund spojily. Neschopný pohybu jsem na ně zíral a nevěřil vlastním očím. Pohla se dál, zatímco já se rozpadal ještě na více kousíčků. Jediný, co mě napadlo bylo utíkat, chtěl jsem utéct někam hodně daleko a nikdy už se nevrátit. Rychlým krokem jsem se vydal zpět k autu a okamžitě nastartoval směrem domů. Naposledy jsem se za ni ohlídl ve zpětném zrcátku... TYLER!?

Omlouvám se! Měla bych se odnaučit vždy odkráčet bez jakýhokoliv slova... ale jsem to prostě já... Já vím, měla jsem vám to říct (potřebovala jsem týden pro sebe... doufám, že to chápete:)), ale teď už jsem zase tu (jste nejvíc nadšení, co?). Budu se snažit sem zase dávat každý den 1 díl:) uvidíme, jak to půjde...

Nezapomeňte si užít posledních pár týdnů prázdnin! Už se nám to krátí:(

EmBee♥