Vykulím oči a balíček, kterým mi mává před nosem, mu z vytrhnu z ruky.
"Blázníš, mávat s tím takhle u dveří?!" vyděšeně se rozhlídnu a Drew nechápavě nakrčí obočí.
"A co? Aspoň budou všichni vědět, že jsme zodpovědní," zasměje se a přitáhne si mě blíž k sobě. Vší silou se mu vymaním z náruče a odtáhnu ho blíž do útrob obchodu.
"Právě jsem mámu pracně přesvědčila, že spolu nic nemáme, a ty tu jen tak vytahuješ balíčky kondomů!" rozesměji se, když jsem si jistá, že nás z venku nemůže nikdo vidět a Drew protočí oči.
"A ty si myslíš, že ti věřila Max? Proboha je mi dvacet a miluju tě! Apokalypsa, neapokalypsa, jsem jen chlap a některý věci k životu prostě potřebuju."
"Věci?" povytáhnu obočí a trochu uraženě si založím ruce na prsou. To jsem jako já ta věc, nebo sex se mnou je pro něj jenom "věcí, kterou potřebuje k životu"?
"Ale no tak, tak jsem to přeci nemyslel," povzdechne si a pohladí mě po tváři. Ucuknu a sednu si na postel, přičemž se zadívám na spícího Isaaca. Slzy mi samovolně znovu stoupnou do očí a já se natáhnu pro nedaleký polštář, abych se k němu mohla přitulit. Dřív, než ale stihnu obrovský polštář obejmout, je u mě Drew a polštář odhazuje kamsi do ztracena. Místo toho si mě přitáhne na klín a do vlasů mi vtiskne dlouhý polibek.
"To je tak nefér," zamumlám mu do ramene zatímco se celé moje tělo otřásá nekontrolovatelnými vzlyky, jež tlumím svou dlaní. Nechci toho drobečka vzbudit.
"Já vím, ale nejde s tím nic dělat," hladí mě Drew po zádech a snaží se mě utišit. Nutno podotknout, že se mu to moc nedaří.
"Max, co mám udělat, aby ti bylo líp?" zaúpí po chvilce, protože ho pohled na můj záchvat pláče se kterým nemůže nic udělat, zřejmě úplně drásá zevnitř.
Já ale neodpovím. Vím přesně, co by mohl udělat, abych se cítila líp, ale zase vím, že je to nemožné. Nemůže vrátit život všem lidem, co jsme už ztratili. Chci, aby byl zpátky Keaton, Robert, Brooke, Tyler a všechno bylo tak, jako před tím, než tohle všechno začalo.
"Víš, že kdyby tohle všechno nezačalo, nikdy bysme se nepotkali?" zeptá se Drew, jako by mi četl myšlenky a já ztuhnu. Vím, že má pravdu, a myslím na to, jestli bych obětovala jeho lásku za životy všech, které bych bez tohohle taky neznala.
"Všechny lidi, co jsme ztratili, jsem měl moc rád, ale za tebe bych je nevyměnil... Moc tě miluju a jsem neskutečně šťastnej, že tě mám, víš?" podívá se mi do očí a i já se na chvíli v těch jeho nebesky modrých skoro utopím.
"Třeba bychom se potkali, i kdyby se nic z toho nestalo," namítnu a zprudka se nadechnu, protože jsem si záchvatem pláče vyplýtvala skoro všechen vzduch.
"A třeba taky ne," odpoví jednoduše a já se zadívám na zem. Právě se mi vyznal z toho, že navzdory tomu, že všude po světě umírají lidé, on by mě za jejich životy nevyměnil. A co já? Vyměnila bych ho?
"Miluju tě," řeknu, když ticho trvá už moc dlouho a jemu se na tváři objeví spokojený úsměv. Jasně, miluju ho, ale nevzdala bych se ho, kdyby to šlo?
Fůhů, po dlooooouhé době jsem se konečně dostala k napsání dalšího dílu. Pardon, že jsem to nenapsala dřív, ale ta brigáda je strašně vyčerpávající :(. Užijte si zbytek prázdnin a mějte se krásně!
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee