Too close -31-

EmBee

Už uběhli dva týdny, které jsem strávila zavřená doma ve svém vlastním pokoji s tím, že mám horečky a je mi blbě. Kdybych chtěla už jsem mohla chodit tento týden do školy, ale bylo mi ze všeho zle a ani máma mě nechtěla nikam pustit, abych prý sebou nikde nesekla.
"Prý si zase nejedla," zaklapl za sebou dveře a v ruce svíral tác s nějakým jídlem.
"Nemám hlad," odpověděla jsem mu jednoduše a pokračovala dál v zírání na sebe v zrcadle.
"Abbigail, musíš něco-" snažil se mě opět přesvědčit, ale nenechala jsem ho.
"Máš pro mě tu barvu?" Otočila jsem se na něj a poprvé pohlédla do jeho ustarané tváře.

"Mám, ale prvně mi řekni, proč je tak důležitá," sklopila jsem zrak ihned k zemi a opět se na sebe podívala do zrcadla, které stálo u roku postele.
"Tyi," prosila jsem ho. Vstal z postele a poklekl přímo přede mnou.
"Prosím," pohlédl mi hluboce do očí. Mou ruku, kterou jemně svíral ve své, si přitiskl k ústům a zanechal mi na ní jemný polibek, jako to vždy dělal. Stalo se to tak rychle… Chodil za mnou každý den a staral se o mě, jak nejlíp to uměl a pak bum a náhle jsme se líbali a… Sevřela jsem víčka pevně k sobě a zhluboka se nadechla.
"Vidíš tu červenou? Ta je za mého dědu. Fialová, oblíbená barva mé sestry Stephanie, a modrá, tu jsem si přidala, když táta odešel po Stephanieině smrti. Je to prostě způsob, jak se srovnávám se všemi těmi věcmi. Nedokázala jsem na to zapomenout, tak jsem se s tím naučila žít," seděl teď vedle mě na posteli s rukou přehozenou kolem mě, kterou mě tiskl do své hrudi. Zírala jsme na náš odraz v zrcadle. Tak mu na mě záleželo, a já mu nedokázala oplatit ani všechnu tu lásku, kterou mě zahrnoval. Chtěla jsem, ale nedokázala jsem zapomenout na ty chvíle s Wesleym. Držely se mě jako otravné klíště a ne a ne se pustit. Bylo to tak nefér proti Tylerovi.
"Nemyslíš, že je na čase pohnout se dál a nechat minulost minulostí namísto tohodle," vytáhl z mikiny barvu na vlasy a zamával mi tím před obličejem.
"Co tím myslíš," nechápala jsem.
"Myslím, tím, že by sis měla obarvit vlasy na původní barvu," zastrčil mi neposlušný pramínek za ucho a jemně mi nadzvedl bradu, abych se mu dívala přímo do očí. Už jsem si zvykla koukat se na sebe každé ráno do zrcadla s minulostí chytlou na vlasech. Nedokázala jsem si představit, že bych měla zpět své blonďaté vlasy.
"Popřemýšlej o tom, ale prvně se musíš najíst," posunul tác s jídlem blíž a strčil mi do pusy plnou lžíci, kterou jsem poslušně spolkla s myšlenkami stále pryč. MÁM NEBO NEMÁM…

Táák a tohle bude ode mě dneska všechno :) vynechám jeden díl, aby pak vycházel 32. díl 2. srpna :3 :D

EmBee♥