Odchod

LoTé

"Drew, proč to zase musí bejt podle tebe?!" rozčílí se hnědooký kluk a málem o zem praští s bratrovou kytarou.
"Hej!" ozve se zelenooký a kytaru mu vezme. Nesnáší, když někdo špatně zachází s hudebními nástroji, tím spíš, když jsou jeho. 
"Podle mě?! Děláš si srandu?? Podle mě tady není vůbec nic!" rozhodí Drew podrážděně rukama a vypadá, že by svému nejlepšímu příteli nejradši vrazil pěstí. 
"Ne vůbec, jenom všechno pořád diriguješ!" přistoupí Wesley na hru "kdo bude víc řvát" a napjatě se před svého většího kamaráda postaví. Drew je sice o kousek vyšší, ale svalovou hmotou se mu Wesley hravě vyrovná. A přesně toho chce kluk vytočený do běla využít.

"Hej, no tak, kluci neblbněte!" začne Keaton vyděšeně couvat a snaží se své dva spoluhráče uklidnit. Ti ho ale už dávno nevnímají, místo toho na sebe napjatě zírají a čekají, který z nich dá první úder. 
"No tak začni ty hrdino," uchechtne se starší ze dvojice, když se Wesley k ničemu nemá, a otočí se k odchodu. To ale neměl dělat. Jeho hnědooký kamarád ho v nestřeženou chvíli naprosto dětinsky nakopne do zadku takovou silou, že Drew zavrávorá a dopadne na všechny čtyři. 
V tu chvíli by ve zkušebně byl slyšet i špendlík, padající na zem. Až po několika tíživých sekundách se celý pokoj rozezní hlasitými zvuky, to, jak se Wesley začal hurónsky smát. Drew zrudne vzteky a v mžiku stojí zpátky na obou dvou a hrozivě se tyčí nad svým škodolibým kamarádem, který stále popadá dech po výbuchu smíchu. 
"Tohle nedopadne dobře," kousne se Keaton do rtu a má pocit, jakoby Drew vztekem ještě o pár centimetrů povyrostl. 
"Jdi pryč Keatsi, nechci ublížit i tobě," otočí se k němu Drew s výrazem v obličeji, který u něj Keaton nikdy neviděl, a nejmladší z tria zalapá po dechu. 
"Kluci neblbněte, vždyť se dokážeme domluvit ne?" zkusí to Keaton ještě jednou zachránit, ale ví, že jestli si to tihle dva nevyřídí pěstmi, nebudou schopní se na ničem jiném domluvit. 
"Nech to na mně, brácho," mávne Wesley s úšklebkem rukou a Keaton si povzdechne. Tímhle si nad sebou jeho bratr podepsal rozsudek smrti. Ještě jednou se podívá z Wesleyho na Drewa, na své dva bráchy, jak často s oblibou říká, i když Drew s nimi vlastně nemá nic společného, a pak za sebou smutně zavře dveře. 
V momentě, kdy se za jejich nejmladším členem zavřou dveře, Drew chytne Wesleyho pod krkem za triko a vytáhne ho blíž k sobě. To si ale Wes nenechá líbit a na svého staršího kamaráda zaútočí pěstí. Trefí se přesně do tváře. 
Pak už si ani jeden neuvědomuje, která ruka je čí, jediné co je slyšet, je hlasité oddechování a občasné bolestné syknutí obou zúčastněných. Jsou silní, kdyby chtěli, mohli by jeden druhého zabít pouhými pěstmi. Díky bohu jsou i v tomhle docela vyrovnaní. V jednu chvíli vítězí Drew, pak se to otočí a navrch má pro změnu Wesley. 
Po několika minutách zuřivého boje zůstanou oba dva ležet vedle sebe na zemi a společně koukají do stropu. Bolí je skoro všechno na těle, z hodně míst jim také teče čerstvá krev, ale na tohle teď ani jeden z nich nemyslí. 
"Tohle nefunguje," řekne po chvilce Drew a Wesley přikývne. Pak si uvědomí, že ho kamarád nemůže vidět a tak stručně odpoví: "Ne." 
Nezeptá se ale, co bude dělat. Nechce na to slyšet odpověď, protože už ji ví. 
"Asi odejdu," řekne Drew to, co už Wesleyho napadlo a ten na to nereaguje. Ví, že je to nutný, ale nechce, aby od nich jeho nejlepší kamarád odešel. Jinak to ale nejde. 
"Budeš nám chybět," otočí potom Wesley hlavu a podívá se na svého krvácejícího kamaráda. On ale nevypadá o nic líp. 
"Vy mně taky."

Tak, konečně jsem se to odhodlala dopsat. Začala jsem už před dvěma měsíci, kdy se to stalo, ale tak nějak jsem pořád nemohl přijít Drewovi na jméno ohledně jeho rozhodnutí :/. Sice ho furt nechápu, ale chtěla jsem to dopsat. Podle mě se asi nepoprali, ale chtěla jsem, aby Drewovi dal aspoň někdo přes hubu - i když je to fikce :P Tak snad se líbí, za lajky a komenty budu moc vděčná a užívejte zbytek prázdnin! Mějte se krásně! :)

PS: Ta fotka je divná, ale snaha byla :)

Peace and Love,

LoTé