Konec Světa, 31.díl

LoTé

Sakra. Sakra, sakra, sakra. A ještě jednou sakra. 
"Ahoj mami," otočím se s nevinným úsměvem na ni a pustím Drewovu ruku, kterou jsem doteď svírala. Máma mi neodpoví, jen se na mě zklamaně podívá.
"Max, ty jsi přísahala! A já jsem ti věřila!" uhodí na mě a já zrudnu. Kdyby mě radši seřvala, než aby mi takhle hrála na city. Na tohle totiž nemůžu říct ani slovo na mou obranu. 
"Za to můžu já," vloží se do toho Drew statečně, ale já vím, že to není co platné. Akorát tím mámu ještě víc naštve. 
"Tys ji snad znásilnil?!" otočí se máma na něj a Drew vyvalí oči. 
"Ne to ne..." odpoví a máma ho utne.
"No tak co se do toho pleteš?!" začíná pomalu zvyšovat hlas a všichni lidé z naší skupiny se začnou ošívat. No, tahle konverzace není příjemná vážně nikomu. 
"Mami, prosím," podívám se na ni zoufale a pak očima vyhledám tátu, stojícího mezi dveřmi do kuchyně. Vím ale, že se do toho motat nebude, to není jeho styl. A i kdyby se do toho motat chtěl, bude stát na straně mámy. Z principu. 
"Co, prosím?! Já jsem tě prosila, ať si s ním nic nezačínáš a očividně to nebylo nic platné!" Teď už máma křičí a já mám chuť se zahrabat hodně hluboko pod zem. Bože, tohle je tak trapný. 
"Ale vždyť," pokusí se do toho Drew zase vmísit, ale jediný mámin pohled ho umlčí. Máma mě chytne za loket a dotáhne do ložničky, ve které je jenom Isaac, hrající si v postýlce.
"Ty to vůbec nechápeš, co?!" vyřkne máma otázku a já pokrčím rameny. Chápu, nechce, abych s ním spala. 
"Přemýšlela jsi nad tím, když otěhotníš?" zeptá se máma už trochu klidněji a já nechápavě nakrčím obočí. Co s tím tohle má společného? Teda, něco jo, ale v podstatě nic moc s tím, že jsem jí lhala. 
"Neotěhotním, nejsme hloupí," pokusím se jí naznačit, že se chráníme, ale ona jen zatřese hlavou. 
"To není stoprocentní. Co by se teda stalo kdybys otěhotněla?!" doráží dál a já rozhodím rukama. 
"Nevím, no. Byla bych prostě těhotná. Mami, je konec světa, vážně by ti tak moc vadilo, kdyby se něco podobnýho náhodou stalo, jako že se nejspíš nestane?" dám najevo, že téhle mizivé šanci nevěřím ani trochu a ona se opře o Isaacovu postýlku, z které se na nás ten drobek směje jako sluníčko. 
"A když se to stane, tak co když budeš mít nějaký komplikace? Těžkej porod, co když dítě nebude v pořádku? Vidíš někde okolo vybavenou nemocnici s profesionálním personálem?!" zeptá se máma docela tiše, což ještě prohlubuje bolest v jejím hlase. 
"Mami..." řeknu jen. Na tohle jsme s Drewem asi zrovna nemysleli. 
"Já tě jen nechci ztratit, chápeš to?" zeptá se mě máma a v očích se jí objeví slzy. Jen si povzdechnu a brada se mně rozklepe stejně jako jí. 
"Promiň," řeknu pouze a vykročím k ní, abych ji mohla obejmout. Tak proto tak hysterčila, prostě si jen představila ten nejhorší možný scénář. 
"Slibte, že budete opatrní," zašeptá pak a já jen kývnu. 
"Slibuju."