EmBee
"Počkat, takže jsi duch, umíš číst myšlenky a procházíš skrz živou hmotu," shrnul Matt vykuleně vše co jsme mu řekli s Keatsem."Přesně tak," přikývl Keats.
"A taky tě nemůžu zabít," vzpomněl si Matt na to, co se před nějakou tou chvílí stalo na chodbě.
"Vypadá to tak," rozchechtal se Keaton.
"Dobrá, ale jaktože tě vidím? Ne že bych nebyl rád, ale nejsem tvá životní láska jako Camile, nic takovýho."
"To je právě to. My nevíme. Ani nevíme jestli si jediný, kdo ho viděl, co když Sierra..." promluvila jsem po dlouhém mlčení.
"Cami," zvedl ke mě Keaton smutně hlavu.
"Sierra by šílela, ta je buď tak blbá, že si ho nevšimla, nebo ho fakt neviděla," zareagoval na mé obavy brácha. Měl pravdu, ale i přesto mě ta myšlenka děsila.
"Jediný co mě napadá je, že jsme dvojčata," promluvil Matt po chvíli usilovného přemýšlení. Mě samotné už se kouřilo z mozku.
"Jo a když vezmeme v potaz to, že jsme byli dost dobří kámoši, dávalo by to celkem smysl," zamumlal Keaton a unaveně se svalil na postel vedle mě.
"Kámo, ty tři měsíce, co jsi byl pryč byli fakt peklo," řekl z ničeho nic Matt. Všechny ty věci, co jsem během těch tří měsíců udělala mě najednou praštily do hlavy... Mé snahy vytěsnat je pryč, jakoby se nikdy nestaly, byly k ničemu.
Když jsem zjistila, že Keaton...., sesypala jsem se. Celý svět se mi náhle zbortil a všechny ty sutiny mě tvrdě zavalily. S ním odešel i kousek mě a já bez něj prostě nedokázala fungovat. Po měsíci stráveném zavřená v pokoji mě Betty, má kamarádka vytáhla ven. Ve dne jsme makaly v posilce a večer chodily po klubech. Kde jsme se vsázeli, kdo dostane nejhezčího kluka večera do postele. Už ani nevím s kolika, jsem se doposud vyspala a nevím jestli to chci vůbec vědět..
Z neznámého důvodu se mi najednou v žaludku udělalo neskutečně špatně. Tak špatně, že jsem se musela zvednout a zamířit přímo k toaletní míse.
"Cami, pšššt, to je dobrý. Jsem tady," hladil mě po zádech Matthew, zatímco jsem mu zvracela do záchodu všechen obsah mého žaludku.
"Tady je voda," stál vedle mě Keaton se skleničkou vody v ruce.
"Děkuji," zamumlala jsem nesrozumitelně a ochotně sáhla po ní.
"Je ti líp, Cam?" Hladil mě Matt stále po zádech. Přikývla jsem na souhlas, ale přitom jsem se snažila ze všech sil vytěsnat všechny ty bláznivé myšlenky, ze kterých se mi dělalo ještě hůř.
"Myslíš že..." nedokázal Keats ani dokončit větu. Přestaň mi prohledávat hlavu!
"Já nevím, dobře?!" Rozkřičela jsem se na něj a vystřelila rovnou do svého pokoje. Chudák Matthew vůbec nechápal, o co jde.
"Cami, o co jde, pusť mě dovnitř," bušil do dveří brácha.
Aniž bych si ho nějak všímala, hodila jsem na sebe černou mikinu, přehodila jsem si kapuci přes hlavu a vyplížila jsem se oknem ven. Už bylo téměř devět večer, ale obloha byla stále krásně světlá.
Cestou ven z našeho obrovského pozemku jsem nasedla na své kolo a uháněla směrem do města. Vběhla jsem do nejbližšího nonstop obchodu a doufala, že najdu to, pro co jsem sem jela.
Mám to! Zaradovala jsem se v duchu, když jsem to spatřila na regálu, avšak ne už tak vesele jsem po tom chňapla. K pokladně jsem pro jistotu zamířila se dvěmi krabičkami.
Když jsem své zboží položila na pult, nedokázala jsem odlepit zrak od podlahy. Co si o mě musí ta prodavačka myslet?!
"Ehm bude to za 4 dolary," zachraptěla osoba stojící za pultem. Oh... Kéž by to byla stará prodavačka...
Vytáhla jsem z kapsy peníze a opatrně je předala, přičemž jsem omylem očima zavadila o osobu přede mnou. Dylan?!
"Cami?" Zachraptěl mé jméno. To, že mě poznal, ve mě vyvolal neskutečný zmatek. Hrábla jsem po krabičkách a rychle vyběhla ven z obchodu.
Co ten tam dělal?
Já vím jsem hrozná :X ale konečně jsem ten díl napsala... trvalo mi to tři - čtyři dny :D strašný...
chtěla bych dneska napsat ještě jeden díl :) tak snad a taky je Silvestr, což znamená Skype party s LoTé tak třeba něco zpatláme zatímco se budeme "opíjet" dětským šampáněm... :D
Šťastný Nový rok!
EmBee :*
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee