Final bow

LoTé

"Tak dneska naposledy?" zeptá se mě Wesley s vážným výrazem, když pár minut před začátkem naší show sedíme v zákulisí a připravujeme se na naše poslední vystoupení. Úplně poslední jako bráchové a nejlepší kámoši, Emblem3. Až se naposledy ukloníme, půjdeme si každý žít svůj život, ve kterém už tohle duo nemá místo. Wesley půjde domů za svou těhotnou ženou Amber a bude pracovat jako hlasový poradce a učitel v hudební škole, zatímco já se budu věnovat dráze hudebního inženýrství a produkci. Možná se konečně dokopu k tomu, abych požádal Zoe o ruku. Je skvělá a miluje hudbu stejně jako já, tak proč vlastně ne. 

"Kluci máte pět minut," vběhne do pokoje produkční, ale hned zase rychle odběhne, zařizující poslední resty, které nejsou dodělané. 
"Pamatuješ si, jak jsme šli do X-factoru?" promluví zase Wesley a já se na něj až teď podívám. Má v očích slzy, asi stejně jako já vzpomíná na všechno to krásné, co jsme díky naší několikaleté kariéře prožili. 
"Dělali jsme si srandu z Vincenta," usměju se při vzpomínce na kluka, který šel na pódium před námi, a porotci ho totálně shodili. A on nám přitom ještě chvíli před tím dával rady, jak se v soutěži dostat co nejdál. 
"Idiot," zakření se Wesley a pak skousne spodní ret. Asi si přitom vzpomněl na Drewa, který s námi ještě tenkrát byl. 
"Jak se asi má?" zeptám se a Wesova reakce mi jen potvrdí, že na svého dávného nejlepšího kamaráda skutečně myslel. Pokrčí rameny a utře si zatoulanou slzu, která mu vyklouzla z oka. 
"Nemluvili jsme spolu roky," řekne něco, co pochopitelně vím, ale asi měl potřebu to ze sebe dostat. Jen kývnu a vzpomenu si i na dobu, kdy Drew odešel. Bylo to těžké pro nás všechny. Pořád jsme se hádali, já trávil večery brečením ve svém pokoji a Wesley v posilovně mlátil do boxovacích pytlů. Drew chodil ven se svými novými kamarády a my jsme mu byli i se svými pocity totálně ukradení. Nakonec asi bylo dobře, že jsme se rozešli dřív, než někdo z nás řekl něco, co by nemohl vzít zpátky. Ačkoli naše hádky bývali krušné...
"Tři minuty," nakoukne produkční zase do dveří a my s bráchou jen kývneme. 
"A pak jsem potkal Amber," usměje se tentokrát Wesley při vzpomínce na to, jak ji fanynky vzaly překvapivě dobře. 
"No jo, nejkrásnější holka v celém klubu," ušklíbnu se když si vzpomenu, že jsme si o ní tenkrát házeli mincí a ona teď pod srdcem nosí mého dalšího synovce.
"Chtěl si ji taky co?" vytlemí se mi Wes a já pokrčím rameny. 
"Mám Zoe," odpovím mu, ale on povytáhne obočí. 
"Jenže tenkrát si ji neměl," doráží dál a já nad ním zavrtím hlavou. 
"Nech toho Wesley, nejedu po svý švagrový, vždyť jsem ti šel za svědka," setřu jeho hloupé narážky a on by na mě měl určitě další rozumnou připomínku, kdyby do pokoje nevešla opět naše produkční, tentokrát naposledy. Ostatně, všechno je dnes naposledy...
"Za minutu to začne," řekne nám a my se na sebe s Wesem podíváme. 
"To zvládneme," zamumláme společně a pak se obejmeme.

Dohrají poslední tóny našeho přídavku a my se na sebe podíváme. Tak tohle je ten konec. Zoe s Amber na nás čekají v zákulisí a my máme koncert plných fanynek, které jsou v tuhle chvíli úplně ticho. I ony to vědí a pořád tomu asi nemůžou uvěřit. 
"My... děkujem," Wesleymu se zlomí hlas a není schopen říct nic jiného. Ani nemusí. To je všechno, co potřebujeme říct.
Děkujeme.

Jo děkujeme lidi. Asi už vám postupně tak nějak došlo, že tenhle blog končí, ale přijde mi nefér ho skončit jen tak z ničeho nic, tak jsem vám chtěla dát poslední ffku a vysvětlit, proč už s EmBee nic přidávat nebudeme. 
No, hlavní důvod asi je, že jsme prostě vyrostly... 
Zakládaly jsme tenhle blog když nám bylo čtrnáct a byly jsme těmi třemi kluky úplně okouzlené, ale letos obě slavíme sedmnáctku (wow, už?!), takže už to není, co to bývalo. Kromě toho já mám ještě jeden blog, YouTube, píšu druhý díl knížky, přispívám svými články na jiné stránky (takže klídek, psát nepřestávám, naopak se tomu budu snažit věnovat ještě víc). A EmBee zase nádherně maluje (její Instagram ZDE) a obě jsme ve druháku na gymplu, což taky není vždycky úplně snadné. (Zrovna včera jsme byly obě zkoušené z fyziky, pač jsme to měly obě nerozhodné. Jediný rozdíl je, že ji má náš fyzikář aspoň trochu rád, kdežto mě nesnáší. Muhaha, diví se mu někdo? :D) 
No a tak nějak prostě... jsme se chtěly rozloučit a poděkovat za všechny milé komentáře (protože milé byly, nepamatuju si snad jediný negativní) a popřát vám krásný zbytek života, splnění všech vašich snů a hodně moc záchvatů smíchu :))

PS: To, že tenhle blog končí rozhodně neznamená, že přestanu slintat nad fotkama kluků bez triček. Toho bohdá nebude, aby moje maličkost přestala úchylovat na jejich 6 - packy!! (Usmály jste se aspoň trochu?! Jo? Mise splněna :D)

Tak naposledy:

Peace and Love,

LoTé