Nový život, 34.díl - KONEC

LoTé

"Dejchej, všechno bude v pohodě," uklidňuje mě Angie, když zavolá záchranku a společně se mnou na ni čeká. 
"Jo," kývnu roztržitě, ale přitom nemyslím na nic jiného, než že u sebe chci Keatse. 
"Mám mu zavolat viď?" zeptá se trpce Angie a já sklopím zrak. Nechci ji působit ještě větší bolest, ale Keatna u sebe vážně potřebuju. 
Angie už nic neřekne, jen mě pohladí po zádech a slyším, jak na svém mobilu vytáčí něčí číslo. 
Fakt, že si jeho číslo ještě stále pamatuje nazpaměť, nebo ho dokonce nesmazala, mě donutí cítit se ještě hůř, k čemuž mi nepomáhají ani pravidelné kontrakce. 
"Hele sanitka už je tady, řeknu mu rovnou, do které nemocnice jedem jo?" řekne mi a zvedne se. 
"Počkej, ty jedeš se mnou?" ptám se jí zmateně zatímco mě záchranáři nakládají do auta. Takovou oběť od ní přeci nemůžu chtít. 
"Jasně, přece tě v tom nenechám," odpoví mi, jakoby to bylo něco naprosto samozřejmého a nastoupí se mnou do vozu, zatímco znovu vytáčí Keatsovo číslo. 

"Kam, už jsem tady!" vlítne do dveří Keaton jako velká voda a políbí mě na čelo. Pak se otočí na Angie. 
"Děkuju!" upřímně se na ni usměje a Angie pokrčí rameny. 
"Udělal by to každej," mávne rukou a vezme si svoje věci. Pak se otočí ke dveřím.
"Drž se," řekne mi ještě a chce odejít. Já ji ale nenechám. 
"Počkej!" vykřiknu dřív, než si stihnu rozmyslet, co chci říct. Ostatně vždyť je to jedno, moc času už nemám, malý Wyatt bude za chvilku venku. 
"Ano?" otočí se Angie zpátky a já se kousnu do rtu. 
"Nechtěla bys tady počkat s Lori a Sab? Viděla bys ho mezi prvními..." navrhnu a sama si uvědomuju, jak moc tenhle návrh zní vzhledem k tomu, co všechno už jsem Angie způsobila. 
Ona mě ale překvapí. Nadšeně kývne a dokonce si trochu povyskočí. 
"Ráda si na něj počkám," řekne jen a pak se na chvilku zarazí. Nakonec se ale rozhodne a rychle mě obejme. Ani neví, jak velkou radost mi tím udělala. 
"Chyběla jsi mi," zašeptám jí do vlasů a ona mě stiskne ještě víc. 
"Ty mně taky," špitne a potom uteče.

"Je nádhernej," povzdechne si Keaton a pohladí malý uzlíček, který držím v náručí, po tvářičce. 
"Je," přitakám jen a zasteskne se mi po domově. Jednou mu moji krajinu dětství ukážu. Jednou, ale ne teď. Teď ho něžně nakloním tak, aby na něj viděla celá moje rodina. Lori, Sab, Angie, Drew a Wes. Hned za malým Wyattem a Keatnem jsou to pro mě ti nejdůležitější lidé na světě. A já jsem neuvěřitelně šťastná, že je mám.

KONEC