Nový život, 32.díl

LoTé

Koho asi tak může mít rád, přemýšlím cestou domů a nepřítomně si hladím břicho. Proto když přijdu až k domovním dveřím, u kterých někdo sedí, krve by se ve mně nedořezal. 
"Keatne! Co tu děláš?!" vykřiknu potom, když se shrbená postava narovná a já v ní Keatse poznám. 
"Chci s tebou mluvit," povzdychne si a podívá se mi do očí. Ty jeho jsou opuchlé a zarudlé. 
"Ty jsi brečel?" zeptám se ho a natáhnu ruku, abych ho mohla pohladit po tváři, ale on ucukne a zadívá se na západ slunce. 
"Projdeme se?" zeptá se a já kývnu. Mám sice už opravdu strašný hlad, ale kvůli němu to vydržím.
"Proč jsi se rozešel s Angie?" protrhnu po chvilce nepříjemné ticho, které se mezi námi rozhostilo a Keaton nevypadal, že by ho chtěl měnit. 
"Nefungovalo to," odpoví vyhýbavě a ani se mi při tom nepodívá do očí. 
"Nelži, byla z tebe nadšená. A tys ji měl taky rád," vyčtu mu, jako by to bylo něco trestného a on překvapeně zvedne hlavu. Já tu svoji bleskurychle sklopím. 
"Měl, ale nemiloval," připustí a já si odfrknu. 
"To je v našem věku snad ještě docela jedno, ne?" odvážím se mu podívat do očí, ale on smutně zavrtí hlavou. 
"Ne, mně to jedno není," odporuje mi a já si skousnu spodní ret. Co mu mám na to říct?
"Proč jsi se mnou vůbec chtěl mluvit?" zeptám se ho, když už ticho trvá zase moc dlouho a on se roztržitě zastaví. Podívám se na něj a najednou pocítím takový nával lítosti, že mě málem porazí. Keaton tam stojí, ruce v kapsách, trošku se hrbí a nervózně se houpe ze špiček na paty a zase zpátky. 
"Chtěl jsem ti něco říct..." odmlčí se a já čekám, až se vyjádří. 
"Vlastně spíš ukázat..." rozhodne se nakonec a dvěma rychlými kroky se dostane do mé bezprostřední blízkosti. 
"Keatne, co to.." chci se zeptat, ale on mi chytne obličej do dlaní a sladce mě políbí. Takový polibek jsem ještě nezažila, Alex nebyl zdaleka takhle něžný. Keatnovy dotyky jsou na mé pokožce jako motýlí křídla, které se mě dotýkají tak, jako by se bály, že mně svými dotyky ublíží. Ale jeho paže jsou zase natolik silné, aby mě udržely na nohou, když se mi kolena podlamují jako hadrové panence. V hlavě mi hučí a nevnímám nic jiného, než jeho blízkost a nádhernou vůni. 
"To nesmíme..." vzmůžu se na chabý odpor, když se od sebe na chvilku odtrhneme, abychom se mohli nadechnout, ale vzápětí se zase spojíme v polibku snad ještě krásnějším, než před chvílí. Keaton mě svými pažemi obejme ještě pevněji a já mu obmotám ruce kolem krku a prsty mu zabořím do vlasů. Cítím, jak jeho srdce bije ještě silněji, než to moje a nedá mi to abych se do našeho polibku neusmála. 
"Co je?" zeptá se Keaton, který můj úsměv ucítí a trochu se ode mě oddálí. Pažemi mě ale přitom stále pevně objímá. 
A přesně v tuhle chvíli mě Wyatt kopne tak silně, že to zasáhne i Keatse a ten se na moje bříško překvapeně podívá. 
"Auu," vzmůže se jen na chabého citoslovce a pak mě znovu políbí. 
"Asi žárlí, co?" zeptá se se sebevědomým úsměvem a já se usměju. 
"Spíš tě zdraví," objasním mu Wyattovo dorozumívání a lípnu mu malý polibek na tvář.


Ale néé co jsem to udělala, to je ale mrcha, co? :'D