"Ty jedna děvko!" uslyším náhle Angelin hlas a krásné pocity z Keatsovy blízkosti jsou náhle ty tam.
"Angie, já ti to..." začnu se slzami v očích, ale ona po mně mrskne moji mikinu a rozkřičí se.
"A já se ti jako kráva ještě se vším svěřuju! Pane Bože já jsem byla tak blbá! A ty pár minut potom, co se s Keatnem rozejdeme, přijdeš a přebereš mi ho! To si říkáš nejlepší kamarádka?!" běsní Angie a já nevím co říct. Vlastně ani nemám co říct. Vždyť má pravdu.
"Je to moje vina Angie, promiň," vloží se do toho Keaton a ochranitelsky se přede mě postaví. Angie ale jenom hořce zavrtí hlavou. "Víte co? Jděte oba do hajzlu!"
"Vidíš to?" povzdechnu si a zvednu ze země osudnou mikinu, kterou jsem si nechala u Angie a ona mi ji jako správná kamarádka dovezla, protože ví, že je to moje oblíbená. A já ji jako správná kamarádka podvedla s jejím bývalým přítelem. Bývalým tak přibližně pět minut.
"To bude dobrý," usměje se na mě Keaton, ale je na něm vidět, že je mu to také moc líto. Oba máme Angie moc rádi, nechtěli jsme jí ublížit.
"Angie, já..." promluvím na svou kamarádku hned ráno když přijdu do školy, ale ona mi nevěnuje jediný pohled a odejde za Bellou, holkou, která mě pomlouvá, protože jsem těhotná. Zblednu a posadím se do lavice, kde strávím dlouhých šest hodin bez jakékoli komunikace.
"Kamalo, můžeš za mnou přijít do kabinetu prosím?" požádá mě třídní učitelka na konci její hodiny a já kývnu. Bude chtít probrat moje závěrečné testy před nástupem do nemocnice, který mě čeká za necelé dva týdny. Už uběhly dva měsíce a ve škole se mnou nikdo nepromluvil ani slovo. Ani nevím, jestli mi to vadí. Každej den chodím domů s Keatsem a společně se připravujeme na příchod malého Wyatta. Můj pokoj se pomalu ale jistě mění v modré království, ve kterém nechybí ani jedna postel navíc pro Keatse. Ten se na svou otcovskou roli připravuje tak poctivě, až mě to občas děsí. Přeci jenom, je hodně mladej, stejně jako já, je děsivý představovat si ho jako tátu. Každopádně on každý večer louská otcovský knížky a vypadá u toho naprosto sladce.
"Kamalo, tak na kdy se domluvíme?" osloví mě učitelka a já jí bez zájmu odkývám první termín, který sama navrhne. Těším se domů, dnes Wyatt kope téměř nepřetržitě, chci si dát horkou vanu a brzo zalehnout do postele.
U skříněk potkám Angie, která mě ignoruje a dál cpe do skříňky hromadu svých věcí. Vždycky to byla bordelářka, usměju se jen tak pro sebe, ale pak mi úsměv ztuhne na tváři. Ucítím ostrou bolest v podbříšku, která mě srazí na kolena a před očima se mi objeví černé mžitky.
"Auuu," zavyju a ani nezkouším vstát, protože vím, že by se mi to nepovedlo. Uslyším ale kroky přibližující se ke mně, a když vzhlédnu, uvidím Angie s vystrašeným pohledem.
"Kam co je, jsi v pořádku?" zeptá se ustaraně, ale já zavrtím hlavou.
"Já asi rodím."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee