Smolařka na entou 1.díl

LoTé & EmBee

"Čau Amy, půjdeš s náma dneska na koupák?" vrhli se na mě mí dvě ulítlé kámošky, hned jak jsem vešla do třídy. "Čááu, jo ráda bych, ale táta slaví narozky, takže ne." řekla jsem jim zklamaně. "Achjo, tak jindy no" hlesla Kate. "Hele Donovenová" ozvala se Lily a ukázala ke dveřím. "Co ono už zvonilo?" šeptly jsme s Kate jednohlasně a šly si sednout na svá místa.
"No hurá, jsem myslela, že tam usnu"
oddechla si Lily po nudné hodině dějepisu. "To nejsi sama Lily" hned se k ní přidala Kate, jak typické. "Hele Koník!" šťouchla do mě Lily
"Kde?! Panebože ne, kryjte mě!" schovala jsem se nenápadně za holky a doufala, že mě neviděl. Mimochodem Koník je krycí jméno pro Keatna Stromberga z druháku. Toho nejhezčího kluka na škole, do háje, co to melu. Už jsem se před Keatnem ztrapnila na tolik, že už to víc ani nejde. A jak vůbec Koník vznikl? To je jednoduchý Keaton je sladkej, sladkej je i cukr, který jedí koně. "Holky koukal se?" zeptala jsem se Lily a Kate, hned jak jsme zalezly za roh. "Amy neříkalas, že už tě nezajímá?" "Lils a ty jí jako věříš?" "Už mě fakt nezajímá" obhajovala jsem se. "Jó, vždyť jo. My nic neříkáme, viď Kate?!" "No" přikývla Kate. "Nemám vás ráda abyste věděli" řekla jsem a snažila se nevyprsknout smíchy. "Jóó, to my taky víme." pronesla Lily a všechny tři jsme chytli takový výtlem až nás pak bolely břicha.
"Hele tak zítra ve škole, jo a užijte si ten koupák" rozloučila jsem se s holkama. 
"Čáu Amy" řekli jednohlasně a zamávali mi na cestu. "Pa" řekla jsem naposledy a pádila domů do toho blázince. 
  Bylo krásné čtvrteční odpoledne a jelikož se pomalu, ale jistě blížil konec roku, zítra už jsme si nemuseli brát žádné učení. Tudíž jsem si domů kráčela "Like a Boss". Machrování mě ovšeem ihned přešlo, když jsem na rohu ulice spatřila Koníka. "Pane Bože, pane Bože, pane Bože!!" Rozčileně jsem šeptala, ale nebylo úniku, musela jsem projít kolem něj. Šel s kámošem, myslím, že se jmenuje Drew, taky celkem pěknej, ale na Koníka nemá. Blížila jsem se k němu a s každým krokem se mi zrychroval tep a myslela jsem, že tam sebou švihnu. Ale proč vlastně? Vždyť je to jen kluk! Ale kurevsky hezkej.. Dojde mi vzápětí a tak se klepu dál. Kluci se baví a nevnímají mě, tak doufám, že kolem nich zvládnu proklouznout bez povšimnutí. V tom mě ale Koník zaregistruje a žďuchne do Drewa a kývne směrem ke mě. Vzápětí se oba začnou strašně smát. Najednou mě nervozita přejde a já cítím jen šílený vztek. Rozrazím si cestu přesně mezi němi a když se za mnou překvapeně otočí, ještě na ně vypláznu jazyk. "Blééé!! Pitomci!" Otituluju je a dřív než mi dojde odvaha, uteču za roh. Stále trochu rozklepaná se donutím vyrazit znovu směr domov...