Smolařka na entou 2.díl

LoTé & EmBee

Ještě trochu rozklepaná jsem došla domů a rovnou jsem zamířila do obýváku pomáhat bráchům nafukovat balónky na tátovu oslavu. "Copak Amynátore, co se tak klepeš" strčil do mě Conor, tak že jsem spadla na gauč a pustila můj balónek. "Hééj...Co? Já se klepu? Jak si na to přišel?" snažila jsem se to klepání skrýt, ale asi mi to moc nešlo. "Amy my to poznáme, zas tak blbý nejsme" "No tak už nám řekni, kdo nám rozklepal naši malou
sestřičku, abysme si to s ním vyřídili" "A...Ale nikdo" řekla jsem rychle a zdrhla do pokoje. "Musím se uklidnit, musím se uklidnit, musím se uklidnit" uklidňovala jsem se a přitom si pustila moji nejoblíbenější skupinu One Direction. "Amy, co se stalo?" nakoukl do pokoje Chris, ten nejlepší brácha na světě, který tě vždy vyslechne a nezradí. Conor je zas ten nejlepší brácha přes zábavu. Na to, že jsou to dvojčata ,jsou dost odlišný. "Amy ty víš, že mi to můžeš říct." sedl si za mnou na postel. "Já ani nevím co se to se mnou děje, ale až to zjistím, tak ti to hned vyklopím, vždyť mě znáš." "Dobře, víš, kde mě hledat." "Děkuju Chrisi" "Tak já sem pošlu Conora, aby tě trošku rozveselil" vykoukl ještě naposledy mezi dveřma a už jsem slyšela jen velkou ránu. "Co se do háje stalo?!" vylítla jsem z pokoje a letěla dolů ze schodů, kde jsem zakopla o Chrise, který zakopl o Conora. Všichni tři jsme dostali takový výtlem, že jsme se nedokázali zvednout, protože jsme nemohli ani popadnout dech.  
"Ahoj mami, už máme všechno připravený" skočili jsem na mamku hned jak vešla do dveří. "No ahoj, vy jste zlatíčka" "My víme" usmála jsem se na ni. "Mami? Kdo všechno vůbec přijde?" "No přijdou kolegové z tátovy práce, pár známých a babička" "Tak fajn, jdu se připravit ať vypadám trochu lidštěji" "No to bys měla ségra" "Týýýý..." otočila jsem se a hodila po Conorovi polštář. "Ty nemáš co říkat" vyplázla jsem na něj jazyk a rychle zdrhala pryč. "Ty...co si to dovolujěš ta malý spratku" rychle vystartoval a začal mě honit po celým domě. "Cháácháá stejnak mě nedohoníš" "Myslíš Amynátore?" "Nene já to vím" "Áááá, néé to není fééér, vy jste na mě dva!!!" ječela jsem a řehtala se zároveň. "Hmm...Conore copak s ní provedeme tentokrát?" mrkl šibalsky Chris na Conora. "No, mám nápad, ale budeš mi s tím muset pomoc" "Jsem s ním." "Ne prosím, pomóóóc mamííííí ať mě nechááá.....aj" "Ne...e..e.ee...e..pro...s...s.s.s.íí.í.í.í.m" kluci mě začal lechtat, teda, Chris mě držel a Conor lechtal. Řehtala jsem se až mi z toho bolelo břicho a z očí tekly slzy. "Pr...o....o.o.o.s..í..í.í.ííí.í..m.." "Tak fajn, pro dnešek by ti stačilo. Muuahahahaahaha...Těš se na příště" zamrkal na Chrise a odkráčel si do pokoje. 
"Tak co teda?" Kývne na mě Chris a sedne si na postel. "Bráško..." začnu opatrně. "Anoo.." "Co si kluk myslí, když jde se svým kámošem, normálně se baví, pak vidí holku, drkne do toho kámoše, oba se začnou smát, ta holka se naštve, rozrazí si cestu mezi něma, pak se otočí, řekne, že jsou pitomci, vyplázne na ně jazyk a pak uteče za roh." Vyhrnu to jedním dechem a pak na něj s nadějí kouknu. Ale ten hajzl se směje! "Christophere Leonarde Harrisi, já chci radu, ne tvůj výtlem!!" Chris se okamžitě přestane smát, svoje prostřední jméno totiž nesnáší. "A kterej je ten šťastnej?" "Neznáš.." "Tím spíš mi můžeš říct jeho jméno, ne?" "Keaton Stromberg." Jeho jméno vyvolá v bráchovi další záchvat smíchu. "Co zas máš?!" Ohradím se, tentokrát už opravdu naštvaně. "No...víš....já..." Chris se snaží popadnout dech. "Co?!?" "Mělo to bejt překvapení pro tátu, pozval jsem skupinu, aby mu zazpívali nějaké hity z mládí.." "No a?" Jak tohle souvisí s koníkem? "No a v tý skupině je Wes Stromberg, Keaton Stromberg a Drew Chadwick..." Stále zápolí se záchvatem smíchu. Zatmí se mi před očima. "Vypadni!!!" Zařvu na něj a přibouchnu dveře. Tak z tohohle pokoje už nikdy nevylezu...