Minulý díl: "Všechny lidi, co jsme ztratili, jsem měl moc rád, ale za tebe bych je nevyměnil... Moc tě miluju a jsem neskutečně šťastnej, že tě mám, víš?" podívá se mi do očí a i já se na chvíli v těch jeho nebesky modrých skoro utopím.
"Třeba bychom se potkali, i kdyby se nic z toho nestalo," namítnu a zprudka se nadechnu, protože jsem si záchvatem pláče vyplýtvala skoro všechen vzduch.
"A třeba taky ne," odpoví jednoduše a já se zadívám na zem. Právě se mi vyznal z toho, že navzdory tomu, že všude po světě umírají lidé, on by mě za jejich životy nevyměnil. A co já? Vyměnila bych ho?
"Miluju tě," řeknu, když ticho trvá už moc dlouho a jemu se na tváři objeví spokojený úsměv. Jasně, miluju ho, ale nevzdala bych se ho, kdyby to šlo?
Probudí mě Isaacovo pofňukávání v jeho vedlejší posteli, a tak se rychle zvednu a vezmu ho opatrně do náruče.
"Co je zlatíčko?" políbím ho na čelo a jeho malé tělíčko k sobě přitisknu, takže slyším jeho srdíčko, které bubnuje jako o závod.
"Máma!!" řekne jen a já mám pocit že mi jediným slovem zlomil srdce na dvě půlky.
"Máma nepřijde Isaacu, nejde to víš," pokusím se mu vysvětlit, ale jeho malý rozoumek to nedokáže pochopit.
"Ploč?!" zavzlyká zase a já si musím sednout, abych jeho nevinné otázky, kterými mě doslova drásá, ustála.
"Nemůže Isaacu, ani táta. Jsou spolu s Keatsem a dědečkem v nebíčku s andílkama, víš?" snažím se mu to co nejvíc zjednodušit, ale vím, že to bude trvat ještě hodně dlouho, než naplno pochopí, co se s jeho nejbližšími stalo. A ani pak nebude chápat, proč se to stalo zrovna jemu. Ano, proč my? Proč náš bůh tak trestá, vždyť je to horší než biblická povodeň. S těmito myšlenkami a s Isaacem v náručí upadnu ještě jednou do říše snů, která je ale plná nestvůr a zrůd.
"Špatně jsi spala?" zeptá se mě Drew, když s Isaacem stále na krku přijdu na snídani, ale místo toho tam sedím s hlavou v dlaních a ani Isaac se dneska nevrhá po jídle.
"My oba," přitakám a podám Isaaca mámě. Aspoň on musí něco sníst, když já jsem ztratila chuť. Má vůbec cenu žít, napadne mě ve chvíli, kdy uslyším hlasitou tupou ránu a stejně jako zbytek osazenstva se za ránou otočím.
"Co to bylo?" otočím se zpět na Drewa a ztuhne mi krev v žilách, když vidím, že se s ostatníma chlapama zvedá zřejmě s úmyslem zjistit, co tu tupou ránu způsobilo.
"Nechoď tam," rozklepe se mi brada, ale on mě neposlouchá. Jak by taky mohl, už je ve středu dění a spolu s ostatními si bere zbraně.
Zblednu a nohy mě najednou nemají sílu nést.
"Drew prosím!" zkusím to naposledy a on mě k sobě pevně přitiskne a políbí mě na čelo.
"Vem Isaaca a zamči se v obchodě, já budu v pořádku, neboj. Za chvilku se vrátíme," mrkne na mě ještě optimisticky a já zavrtím hlavou.
"Nechci, abys někam chodil," zašeptám už jenom do jeho zad a pak rychle čapnu Isaaca a zavřu se s ním do našeho momentálního útočiště. A pak už jen čekám a čekám.
Další díly:
Nový život, 19.díl - 2.10.2014
Konec Světa, 19.díl - 4.10.2014
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee