Nový život, 8.díl

LoTé

Koukám do těch očí jako zhypnotizovaná a nejsem schopná říct ani slovo. Najednou přiběhne Keaton a vyděšeně se na mě podívá.

„Jsi v pořádku?!“ zeptá se, a do mě vjede vztek, jaký už jsem dlouho nezažila.

„Jo, ale ne díky tobě!“ vyjedu na něj a Keaton posmutní. Ale co, neměl mě stavět na vršek kopce, pitomec.

„No jo Strombergu, kdy ty se poučíš,“ řekne posměšně kluk, který má okolo mě stále omotané paže a já překvapeně vzhlédnu.

„Vy se znáte?“ zeptám se, ale dostane se mi dvojí odpovědi. Opálenej svalovec řekne s křivým úsměvem: „Jo.“ A Keaton zabručí, že ani náhodou.

„Tebe pořád žere, že jsem tě porazil, co?“ zvedne kluk jeden koutek zase o trochu víš a Keaton zrudne.

„Podváděl jsi!“ vyjede na něj. „Tak by vyhrál každej!“ kouká se na kluka vztekle, ale ten jeho pohled zcela ignoruje a zaměří se na mě.

„Jsem Alex, a tvoje jméno, krásko v nesnázích?“ mrkne na mě a já periferním zrakem uvidím, jak Keaton protočí oči. Přesto, nebo možná proto se na Alexe sladce usměju a podám mu ruku. U takovýho hezouna tenhle trapný zvyk klidně přežiju.

„Kamala,“ řeknu svoje jméno a on obdivně protáhne obočí.

„Hádám, že to v nějakém jazyce znamená něco úžasného..." nadhodí a já zrudnu. 

"Lotus," odpovím na jeho lehký náznak otázky a on chápavě přikývne. 

"A odkud jsi? Hádám, že odsud ne...?" zeptá se opět napůl a pomůže mi sestoupit s toho ďábelského stroje, na kterým jsem se kvůli Keatsovi málem vybourala. I pak, když už stojím na pevné zemi, mě Alex stále lehce přidržuje za loket, jako bych byla porcelánová panenka, které by mohl ublížit třeba jen jediný krok bez opory. 

"Ne no... právě jsem přiletěla z New Yorku, ale úplně původně pocházím z takového malého indiánského kmenu v Peru," odpovím mu na jeho otázku a on na mě upře pohled svých oříškových očí. 

"Zajímavé," broukne si a hodí hlavou směrem ke stánku se zmrzlinou stojící opodál. 

"Doufám, že neodmítneš moje pozvání na menší osvěžení?" zeptá se a mně se málem podlomí kolena. I pozvání na zmrzku dokáže tak hezky zaonačit, že člověk neví, jestli v tom není ještě něco víc. 

"Jo, dám si citrónovou prosím," usměju se na něj znovu a on mi úsměv opětuje. Já se nepoznávám! Možná v tom budou hormony... 

Alex se rozběhne ke stánku a já jako ve snách pozoruji jeho vypracovaná záda, na kterých svaly při každém jeho pohybu hrají hotovou filharmonii.

"Jen se nerozteč," zabručí Keaton, když si všimne mého pohledu a já se na něj podrážděně otočím. 

"Co proti němu máš? Vždyť je tak milej! A aspoň byl schopnej mě chytit, na rozdíl od někoho," ujede mi jedovatá poznámka a Keaton v tu ránu zmlkne. Tohle jsem možná přehnala.

"Tak, tady to je, krásko z Peru," přijde vzápětí Alex a podá mi zmrzlinu. Na Keatna se jen omluvně podívá. 

"Sorry brácho, tobě jsem nepřinesl," pokrčí rameny a Keaton si zase jenom zamumlá. To mě naštve. Alex se mu ještě omluví a Keaton mu není ani schopnej odpovědět? Musím říct, že v mých očích pomalu klesá, ač jsem si myslela, že první dojem byl bezkonkurenční.

"My už musíme jít," chytne mě z ničeho nic Keaton za rameno až se leknu a upustím svou zmrzlinu na zem. 

"Hele kámo co blbneš?!" odstrčí ho ode mě Alex a Keatsovi se vzteky napnou všechny svaly.