"Jsi vzhůru?" zeptám se, když se Keaton ve svém pelechu už poněkolikáté podezřele zavrtí a on se otočí a podívá se na mě.
"Budeme vstávat?" zeptám se ho, protože neřekne ani slovo a on jenom pokrčí rameny.
"Zbývá nám něco jinýho?" odpoví mi nakonec otázkou a já si skousnu spodní ret. Je mi jasné, že vynadáno dostaneme oba, a to mě na tom právě štve nejvíc. Keaton za nic nemůže, to já jsem pitomá.
"Chceš pomoct?" zeptá se mě, když vidí, že se snažím vyškrabat z gauče, ale já jeho nabídku odmítnu. Stačí, že budu kulhat, nevím co by tomu všichni řekli, kdyby mě Keats k tomu všemu ještě podpíral.
Opatrně odhrnu peřinu a zhlídnu svůj kotník.
Překvapivě není modrej a když se ho dotknu, bolí jenom trochu. Že bych z toho nakonec skutečně vyšla tak jednoduše? Ale ne, takový štěstí snad nemám, zapochybuji a přenesu celou svou váhu nejprve na zdravou nohu, a pak opatrně došlapuji i na tu zraněnou. Cítím větší tlak, ale že by to byla nevydržitelná bolest, to rozhodně ne.
"Jéé, ono to nebolí!" vypísknu nadšeně a Keaton se poprvé za dnešek slabě usměje.
"No tak to je fakt bezva, takže si z toho nevezmeš žádný ponaučení a příště to uděláš znovu," objeví se Drew najednou ve dveřích a sjede mě pohrdavým pohledem. Zrudnu a zadívám se do země. Mrzí mě, že je na mě pořád naštvanej, ale má pravdu.
"Kámo už ji nech bejt!" vyjede z ničeho nic Keaton a postaví se před Drewa. "Jo, udělala hovadinu, ale ty jsi snad okamžitě uvěřil, že v tomhle novým světě lidi žerou lidi?" brání mě útokem, ale na Drewa to nezapůsobí.
"Aspoň jsem se podle toho dokázal zařídit," ušklíbne se a bez dalšího slova odejde.
"Jsem tak pitomá!" zanadávám a dosednu zpátky na neustlaný gauč. Drew má pravdu, nechápu, jak jsem mohla být tak naivní a neopatrná a vystavit nebezpečí všechny ty lidi, co jsou v domě. Vždyť kdyby se ten... "člověk" vypořádal se mnou, okamžitě by zaútočil i na ostatní a mohlo by to dopadnout jakkoliv...
"Ale nejsi," sedne si vedle mě Keaton a nesměle mě pohladí po zádech.
"Ale jsem, vždyť co kdyby to potom zaútočilo na tebe, nebo na mámu, na Lauru," uvědomím si, že by na tom moje malá sestřička byla s obranou asi jako já včera a kdyby nebyl nikdo na blízku...
"Co s námi bude?" vzlyknu, když na mě po několika dnech dopadne skutečná realita aktuálního světa a nezadržitelně se rozbrečím. Vždyť všude po světě umírají lidi, mění se v monstra a šíří to dál. Co se stane, až na světě nezbude jediný živý člověk? Bude konec světa? Je tohle všechno trest od boha, který už se na tenhle svět nedokázal dívat? Poslal to na nás jako kdysi velkou potopu? Otázky se mi honí hlavou a já z pláče začnu pomalu přecházet do lapání po dechu. Záchvat paniky? Ale ne!
"Max co je ti?" vyděsí se Keaton, když si uvědomí, že tohle není už jen obyčejný záchvat pláče a já ztěžka vydechnu jediné slovo: "táta".
Keaton okamžitě vyběhne z pokoje a během chvilky vedle mě sedí táta a pevně mě objímá.
"To bude dobrý holčičko, hlavně dýchej," kolíbá mě tak, jako když jsem byla malá a já se v jeho náruči postupně uklidním. Když už se konečně můžu normálně nadechnout, podívám se tátovi do očí a vydechnu jedinou otázku: "Proč?"
Sorry, že je to tak depresivní, viděla jsem videoklip na All of the stars od Eda, mám tu záchvat pláče a ségra s jejím klukem se mi smějou -.-
Shameless promo: https://www.youtube.com/channel/UCF83WWLm3VDi3GOW_o5Y4sQ
Peace and Love,
LoTé
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee