Life Full of Fear 18.díl - Konečně šťastná (part 1)

EmBee

Už se to blížilo. Srdce mi bušilo do hrudi, jak o život. Byla jsem nehorázně nervózní, ale nevěděla jsem přesně z čeho, jestli z toho, že to byl můj první ples nebo proto že jsem měla předtuchu, že se stane něco špatnýho. Přešlapovala jsem po měkkém koberci na podpatkách a snažila si na ně zvyknout. Náhle se ozval ťukot na dveřích, celou nervozitou jsem málem vyletěla z kůže a přitom zavrávolala na těch jehlách, co jsem měla obuté. Opatrně jsem otevřela dveře a očkem vykoukla ven. Stál tam Keaton v celé své kráse, na sobě měl elegantní černý oblek a na tváři vykouzlený nádherný úsměv. Takový, který mě zahřál u srdce a zbavil mě strachu a nervozity, téměř.
"Jsi nádherná," zašeptal a spojil naše rty dohromady.
"Budete se tu ocucávat, nebo nasednete do toho auta," zavolal na nás Ian z auta, které jsem ani neslyšela přijet. Zasmáli jsme se a nastoupili jsme si poslušně do auta.

Když jsme přijeli ke škole, hudba už hrála na plný pecky a ze školy už se stačili kymácet opilí jedinci. Fíha. Všechna nervozita na mě opět dolehla. Podpatkami jsem nervózně klapala o zem a sama sebe se snažila přesvědčit, že vše dobře dopadne. Když jsem ucítila jeho příjemný dotek na ruce, na chvíli jsem tomu dokonce uvěřila.
"Tuhle noc si užijeme," rozzářil se Keatsovi obličej nadšením a pomalu jsme kráčeli do budovy s mým bratrem a Celeste za zády.
"Pání," vypadlo ze mě v plným úžasu. Hudba hlasitě hrála a všechny těla se pohybovala v jejích rytmech jako by se předem domluvili na choreografii.
"Já věděl, že se ti to bude líbit," zařval Keats přes ten kravál a táhl mě rovnou doprostřed tanečního parketu. Položil své velké dlaně na mé boky a já mu své obtočila kolem krku. Nechala jsem se unášet rytmem a užívala si každičký moment.
"Dojdu nám pro něco k pití," oznámil mi Keats a odešel pryč zatímco jsem si unaveně sedla na volnou židli. Kdo by to byl řekl že to bude tak náročný. Nohy mě neskutečně brněly, jak jsem trsala na těch jehlách celou noc.
Náhle jsem ucítila teplý dech na krku.
"Keatsi nepokoušej mě," zavřela jsem vzrušením oči a nechala ho, mě dále lechtat svým dechem na krku. Najednou mě tahal davem někam do přízemí, kde bylo stěží něco vidět.
"Kam mě to vedeš?" zeptala jsem se ho mezi smíchem. Pohled, který se mi poté naskytl mi zježil všechny chlupy na těle.
"Kdo jsi?" snažila jsem si vyprostit zápěstí z jeho sevření zatímco jsem čelila tváří tvář neznámému člověku.
"Pusť mě!" řvala jsem na něj a dokonce jsem ho mlátila a kopala kamkoliv to šlo. S ním to však nijak nehnulo. Byl na mě příliš silný.
"Keatsi! Pomoc!" snažila jsem si zavolat pomoc. On mě dokonce nechal řvát, ale tahal mě dál někam pryč.
"Jasmine!" zhrozil se Keats, když mě ten hňup dotáhl to nějaké místnosti. Jakmile jsem uslyšela jeho hlas, bez toho aniž bych si uvědomila, že mi ten hajzlík stále svírá zápěstí, rozběhla jsem se k němu. Ničemu ani nikomu jsem však nepomohla, spíše naopak. Skončila jsem v sevření dvou goril a Keats od další gorily schytal kopanec do břicha.
"Keatsi!" oči se mi ihned zalily slzami. Vidět ho trpět mi drásalo srdce zevnitř.
Náhle se z ničeho nic objevil Benjamine s Ianem a Celeste v patách. Nechápala jsem o co jde, ale jen při pohledu na ně jsem neměla zrovna příjemný pocit.
"Sestřičko má milovaná, pusťte ji už," sykl Ben na ty dvě gorily, co mě držely a oni mě ihned pustili. To se takový svalovci báli mýho bratra? Okamžitě jsem se rozběhla k Keatonovi, ale ta gorila, co ho předtím kopla, mě nemilosrdně chytla a odhodila na betonovou zem.
"Iane, udělej něco!" obrátila jsem se ke svému staršímu bratru o pomoc, ale ten se ani nehnul. Co se to sakra děje?
"Jejda, tady je tu někdo málo informovaný. Víš Jasmine, Ian už přišel konečně k rozumu a přidal se ke mě, koukej, nejsou s Celeste nádherný pár?" nevěřila jsem svým vlastním uším. Podívala jsem se na Iana doufajíc, že řekne, že to není pravda, on se však ani nehnul. Opět. A zíral daleko za mě s kamenným výrazem.
"Lžeš!" zařvala jsem mu přímo do obličeje, ikdyž jsem dost dobře věděla, že nelže. Jen jsem tomu chtěla prostě hloupě věřit.
"Jasmine, nebuď hloupá, nikdo nemusí přijít k úrazu a konečně budeme celá rodina," objevil se mu na obličeji ten jeho falešný úsměv a já věděla, že musím něco rychle udělat.
"Nikdy," procedila jsem skrz zuby...