Everything Went Wrong

EmBee

Kráčeli jsme spolu podél silnice v příjemném tichu. Naše ruce do sebe jemně narážely. Každý jeho dotek ve mě vyvolával nepopsatelný pocit, pocit, který ve mě dokázal vyvolat jen on. Pocit, že za něco stojím.
Říkal, že mě doprovodí domů a od mého domu už nás dělila jen jedna ulice. Nechtěla jsem, aby tahle cesta někdy skončila. Avšak každá krásná chvíle musí jednou skončit, aby ji nahradila ještě krásnější.
Nervózně si šlapající na špičky bot, jsem si neustále kousala do spodního rtu. Co se bude dít políbí mě? Nebo jen tak odejde.
"Děkuju za tenhle nádherně prožitý večer, škoda, že už je
u konce," řekl téměř neslyšně, jakoby nechtěl, aby to někdo slyšel, jen já.
"To já děkuju," odpověděla jsem mu stejně potichu a poprvé odlepila oči od svých špiček bot. Pohled do jeho pomněnkových očí ve mě vyvolal další výbuch ohňostroje, a nohy se mi úžasem podlamovaly.
"Dobrou noc, Adele," ucítila jsem jak mu ruka sklouzla jemně po mé, a jeho dech byl nebezpečně blízko. Jeho rty mě příjemně zahřály na tváři než odešel pryč dolů po ulici. Chvíli jsem jen stála a sledovala jeho siluetu ztrácející se v dáli.
Otočila jsem se k domu a všimla si, že na mi někdo sedí na schodech na verandu.
"Tak už vím, proč si na mě neměla čas," řekl, když jsem se dostatečně přiblížila, abych ho slyšela.
"Wesley," sedla jsem si vedle něj na dřevěné schody, hodila si tašku na klín a začala si pohrávat s koženými třásněmi na ní.
"Proč on? Co na něm vidíš?" Prolomil to nepříjemné ticho, které vyplňovalo prostor mezi námi. Nechala jsem si čas na přemýšlení, než jsem odpověděla.
"Já nevím," podívala jsem se na něj, seděl s lokty opřenými o kolena a zíral někam daleko do tmy, "cítím se s ním milovaná." Zlomil se mi hlas a oči se mi začali plnit slzami. Otočila jsem pryč a zavřela oči, abych se uklidnila a lépe zahnala slzy. Wesley, Wesley byl kluk, kterého jsem měla z celého srdce ráda, doopravdy měla. Ale cítila jsem se s ním jako hračka, jako něco pro zábavu, co se dá sehnat všude jinde. Nebyla jsem v jeho očích ta jediná, ta výjimečná.
Opět na nás dopadlo to tíživé ticho. To, které drásalo mé ušní bubínky napadrť. Náhle jsem ucítila jeho studenou ruku na tváři a jeho rty se tiskly na mé. Než jsem si uvědomila, co se děje, už mě jemně líbal na rty. Zapřela jsem se mu do hrudi a odtáhla se rychle od něj.
"Proč si mi to udělal?" Horké slzy mi stékali po tváři a já ještě zděšená, co se právě stalo, lovila bez úspěchu klíče v tašce, která se zdála jako by v ní každou vteřinu přibývala další věc.
"Miluju tě, Adele," stoupl si přede mě a chytl mě za lokty.
"Měl si na to tolik času Wesley! A teď když jsem konečně šťastná, musíš to všechno zničit!" Okamžitě jsem se oprostila z jeho sevření, ale nepomohla jsem si. Naopak, chytl mě tak pevně za zápěstí až mi do očí vyhrkla další várka slz.
"Wesley, pusť mě, to bolí!" zaskučela jsem, jeho stisk ihned povolil.
"Adele, omlouvám se, netuším, co to do mě vjelo," začal se mi omlouvat a klidně se vsadím, že jsem viděla, jak se mu po tváří kutálí slza. Byla jsem ze všeho vyděšená. Bála jsem se ho.
"Jdi pryč, jdi ode mě, co nejdál. Vypadni!" řvala jsem ještě za ním než zmizel do tmy. Zády opřenými o dveře jsem se svezla na studenou podlahu. Hlavou mi vířilo tolik myšlenek, že jsem ani jednu nezaznamenala.
Po chvíli bezmocného posedávání, jsem našla ty zrádné klíče. Bez nějakého obtěžování se s oblečením, jsem zavítala rovnou do postele. 
Nezodpovězené otázky mě bušily zevnitř do hlavy, jak o život. Ten neustálý tlukot se nedal vydržet. Po nekonečně dlouhé době jsem konečně na chvíli zavřela oči. Ne však na dlouho, jelikož se pokojem rozezněl ostrý zvuk mobilního vyzvánění. Chtěla jsem ho nechat nedotčený, ale ten nepříjemný zvuk mi trhal ušní bubínky a v hlavě mi bušily stovky kladívek, ba i miliony.
Přijala jsem hovor a položila si ho opatrně k uchu.
"Halo,"
"Adele, Wesley... Wesley si podřízl žíly a..." to byla poslední slova, co jsem slyšela, než mi vypadl mobil z ruky a roztříštil se o zem.

Nevím, co to je. Neptejte se mě.