The brothers war, 9.díl

Simapj

Seděla jsem na útesu a pozorovala Wese. Stál úplně nakraji, ruce měl založené na hrudi a na sobě jenom kraťasy. Vedli jsme zase jednu úžasnou debatu o tom, kdo skočí první. Samozřejmě se do toho nechtělo nikomu, takže jsme vymýšleli, jak donutit toho druhého skočit. Světe div se, když je to skoro deset metrů vysoko. Na svůj plán shodit ho do moře jsem nezapoměla a tahle situace mi krásně hrála do karet.
"Jsi holka, takže skáčeš první." Tak snadno se nevzdám.
"Ale ty jsi starší, takže skáčeš ty," odsekla jsem pohotově a ušklíbla se na něj. Po tváři mu přelétl zoufalý výraz, který jsem vídala u lidí, kteří se se mnou hádali.
"Přiznej se, že se bojíš a nechceš skočit," zvolal s vítězným úsměvem. Tak fajn! Teď má pravdu. I když jsem pro každou blbost, sebevraha ze sebe neudělám.
"Možná... Ale co kdybys přiznal ty, že se bojíš a nechceš skočit," vyjela jsem na něj. Asi bych se měla nazývat královna hecování. Celkem mi to jde. Zvedla jsem se z kamene, na kterém jsem seděla a přešla blíž k němu.
"To se ti něco zdá," zamručel. Ani si nevšiml, že jsem až moc blízko, takže jsem do něj strčila a on si dopřál koupel v moři. Shlédla jsem dolů a pozorovala, jak se vynořuje.
"Jsi živej?" zavolala jsem na něj.
"Já jo, ale ty brzo nebudeš," řval na mě, přičemž se plazil na břeh. Rozesmála jsem se a opřela se o strom, který tady rostl. Po chvilce jsem se pořád neuklidnila. Z očí mi tekly slzy, jak jsem se nemohla přestat smát. Mezitím se Wesley dostal až ke mně. Zapřel se rukama u mojí hlavy. Přestala jsem se smát a jen mu vykolejeně zírala do očí, když se až moc přiblížil. Byl pořád blíž a blíž...
"Co to tady děláte?" ozval se hlas. Drew. Málem jsem se roztekla úlevou, když se ode mě odtáhl. Otočila jsem se na bratra a Keatona, který stál za ním a byl sotva vidět.
"Provokujeme se. Náš šálek čaje, viď, Wesley?" zamumlala jsem a vrhla po jmenovaném varovný pohled. Ustoupil ještě dál.
"Jo, Jenn by určitě vyhrála, kdyby existovala soutěž v otravnosti," přitakal. Teď jsem po něm vrhla ještě hnusnější pohled.
"Říká ten pravej," procedila jsem skrz zuby. Přešla jsem k bráchovi, který mi okamžitě dal ruku kolem ramen.
"Ty jsi skákal, brácho?" ozval se po chvilce Keaton, když přejížděl bratrovo mokré oblečení pohledem.
"Ne, dobrovolně."
"Musela jsem ti srazit seběvedomí. Shrek - teda Keaton - mi vyprávěl, cos mu prováděl, když jste byli malý," usadila jsem ho se škodolibým úsměvem. Wesley se pohoršeně podíval na Keatona.
"Co jsi jí vykládal? Shreku?!" zasyčel na něj, nezapomněl přitom použít mojí přezdívku. Asi si na ní budu muset dát copyright.