Nový život, 31.díl

LoTé

"Ale no tak, vždyť brzy zase přijedu," utře mi Luke slzy koulející se mi po tvářích a já vzdorovitě vystrčím bradu. 
"No jo, ale kdy?" popotáhnu a on pokrčí rameny. 
"Brzy," slíbí a obejme mě. Nechci aby odjel. Nechci aby Vánoce tak rychle skončily a já musela jít za pár dní do školy. Chci aby se konečně narodil Wyatt a já se měla aspoň každý den s kým mazlit a na koho se těšit. 
"Čestný slovo?" zeptám se ho a on přikývne. 
"Čestný slovo," usměje se a dá mi pusu na čelo. 
"A ty na ni buď hodnej prcku," pohladí mi bříško a naposledy mi zamává. A pak je pryč.
"V pohodě?" zeptá se mě Lori, která čekala venku, aby nás nechala se rozloučit o samotě. 
"Ale jo," zamumlám a Wyatt mě kopne. Ani nenadávám, jen bříško pohladím a nasednu si do auta. Vzápětí se mi rozezní mobil, který jsem se nedávno konečně naučila používat. 
"Ano?" zvednu ho bez podívání se na obrazovku, protože vím, že mi nemůže volat nikdo jiný, než Angie. 
"Kaaam," uslyším její plačtivý hlas a zděsím se. Co se proboha mohlo stát?! 
"My jsme se pohádali," dodá vzápětí a já si oddechnu. Všichni žijí, i když podle Angelina tónu tipuji, že možná už dlouho žít nebude. 
"Můžeš mě prosím tě zastavit u Angie? Potřebuje si promluvit," otočím se na Lori, která při řízení auta jenom přikývne a na křižovatce zahne na opačnou stranu.
"Za pět minut jsem u tebe, jo?" oznámím ufňukané Angie do telefonu a aniž bych čekala na její odpověď, zavěsím. 
"Jsi opravdu skvělá kamarádka, víš to?" zeptá se mě Lori, když zastaví před Angeliným domem a mě píchne u srdce. Nejsem. Ještě teď si pamatuji, jak jsem Angie a Keatsovi ze začátku jejich lásku vůbec nepřála. Ale to Lori neví... Jen se na ni usměju a dám ji pusu na tvář. 
"Do večeře budu doma, jo?" slíbím jí a zamávám jí na rozloučenou. 

"Tak co je?" zeptám se hned poté, co mě Angeina maminka pustí k ní do pokoje. Tam to vypadá. Papírový kapesníčky se válí všude po zemi a po posteli a mezi tím vším sedí ubrečená Angie, která jakmile mě vidí, začne popotahovat znovu. 
"Vždyť to nebylo tak zlé, ne?" podivím se a jdu ji obejmout. Vždyť je to moje jediná kamarádka, je mi jí líto. 
"Bylo," fňukne jen ona zaboří mi svůj uslzený obličej do ramene. Pohladím jí po zádech a zavrtím hlavou. 
"Nebylo," odporuji jí, ale ona se nedá. 
"Bylo, víš co mi řekl?!" vykřikne najednou a podívá se mi do očí. 
"Ne co?" zeptám se. Jak to asi můžu vědět, nejsem Sibyla. 
"Že to nemá cenu!" zalkne se Angie a rozkašle se. 
"Co nemá cenu?" zeptám se, i když jsem si skoro jistá, že vím co.
"No my," rozbrečí se zase a já si skousnu spodní ret. Tak přeci. 
"Proč?" položím poslední otázku, která mě tlačí v mysli. 
"Má rád někoho jinýho."

Už bude konec, vážně :D