"Luku! Tadýýýýý!" zavýsknu, až se po mně několik lidí na letišti pohoršeně otočí, ale mně je to jedno. Po týdnech příprav se Luke týden před Vánocemi konečně utrhl ze svátečního shonu a přijel mě navštívit do prosluněného Los Angeles.
"Ahoj krásko," usměje se na mě blonďáček a přitiskne mě k sobě. V tu chvíli mě malí fotbalista kopne tak, že to cítí i Luke. Ten vykulí oči a podívá se na moje kulaté bříško.
"Ty jo, ten už kope," podiví se a já pokrčím rameny. Začal sice teprve nedávno, ale už jsem si zvykla. Pátý měsíc je pátý měsíc, i ve škole už poznali, proč od učitelů dostávám tak zvláštní pozornost. Díky bohu to neřeší. A Angie je nadšená.
"Už máš jméno?" zeptá se mě, když mě chytne kolem ramen a společně vyjdeme k východu, kde na nás v autě čeká Lori. Sab se po tom kolapsu co měla v říjnu přestěhovala k Drewovi, svátky ale budeme slavit všichni společně. Docela se těším, bude to v mém životě poprvé.
"No, říkala jsem si, jestli bys ho přes Vánoce nemohl vymyslet se mnou," navrhnu mu nesměle a Luke se rozzáří.
"Já?! Jasně!" souhlasí nadšeně a obejme mě. Vzápětí se přivítá s Lori, kterou si původně splete se Sab.
"Omlouvám se, jste si tak podobné," rozesměje se, aby uvolnil atmosféru a Lori se k němu přidá.
"Tak pojďte," otevře dveře do auta a vyrazíme k domovu. Celou dobu si připadám trochu nepatřičně - všude kolem sebe vidím lidi v letním oblečení a vánoční výzdobu. Nevím, je to divné. Ačkoli je v Peru také teplo po celý rok, Luke mě vždycky učil, že k Vánocům patří sníh. A tady sníh není. To zamrzí, když jsem ho nikdy naživo neviděla.
"Na co myslíš?" nakloní se ke mně Luke, který si sedl za mnou dozadu, prý nechce promarnit ani chvilku kdy se mnou může trávit čas.
"Na sníh," hořce se pousměju a on mě pohladí po tváři.
"V Seattlu je sněhu hromady, ráno jsem musel škrabat skla auta od mrazu, strašný," protočí očima a já se zasměju. Každý zřejmě chce to, co nemá.
"Wow, tady jsou Vánoce na každým kroku," zasměje se Luke když vstoupí do našeho bytu a uvidí všechny ty ozdoby, které jsem sem s Lori v minulém týdnu navěsila. Já nevím, prostě se těším, vážně jsem to nikdy nezažila.
"Budou to krásné Vánoce," usměje se Lori jakoby věděla, na co myslím a já jí úsměv opětuji.
"A co teprve příští rok i s tím malým," dodá Luke a já si mimoděk pohladím bříško. Už bych mu vážně měla začít nějak říkat... Ale já nevím jak!
"Pomůžeš mi s tím jménem?" zeptám se znovu Lucase když si všimnu knížky plné dětských jmen, kterou mi pro inspiraci přinesla Lori, ale já se do ní ještě nekoukla. Chci něco originálního, netradičního, ne něco, co všechny maminy vyberou jakmile se podívají do knížky.
"Ale jasně, projedeme tu knížku ne?" zeptá se nadšeně Luke, ale já protočím oči. Takhle jsem to nemyslela, ale budiž. Aspoň s ním strávím pár pěkných chvil.
Ta ffka už ani není moc o Keatsovi co? :D Nebojte, brzy skončí a Keaton tam do tý doby bude skoro pořád :)
super:))
OdpovědětVymazatDiky :)) LoTé
Vymazat