EmBee
"Jak?! Nemůže mě vidět, vždyť-," nestačil Keats ani domluvit a ze zad mu trčeli tři šípy. Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Znovu ne!"Mathew!" Zařvala jsem na svého bratra, který už nad námi chňapal po dalšíš šípích.
"Nevím jak je to možný, ale připadám si jak cvok. Tvůj přítel, můj nejlepší kámoš v říši živ-," rozklepal se Matt. Využila jsem situace a vytrhla mu luk s šípy z rukou. Ještě, že jsem poslední dobou trénovala a schody jsem vybíhala snad milionkrát.
"Jak?!" Nechápavě si mě prohlížel, ale já sama jsem k tomu neznala odpověď.
"Já nevím," hodila jsem ruce kolem bratrových ramen a pevně ho objala. Konečně jsem měla pod rukami živou hmotu. Keatsi?!
"Příště budeš muset vymyslet lepší způsob než šípy, pokud mě budeš chtít zabít," usmál se Keats a podal Mattovi všechny tři šípy, které měl ještě nedávno zapíchnuté v zádech. Další věc na kterou si budu nejspíš muset zvyknout. Brácha na chvíli zaváhal, ale nakonec si šípy vzal a dokonce při tom zvedl koutky úst.
"Neboj já něco vymyslím," nastavil pěst na pozdrav, ale Keaton se ani nehnul.
"Víš, já-" sekl se Keats, ale nakonec se rozhodl, že mu to názorně předvede. Takže jeho pěst projela skrz Mattyho pěst.
"Wow wow, dobrá, tak to bylo divný."
"Co bylo divný Matte?" Prošla kolem nás důležitě sestra. Můžu ji z těch schodů skopnout?
"Netušil jsem, že dvojčata dokonce stejně myslí," rozchechtal se Keats.
"Cože?" Divil se Matty nahlas a Sierra začala pěnit.
"Ptám se tě co bylo divný!!" Stála ve dveřích svého pokoje a čekala, dokud jí neodpoví.
"Eh... že je Cami tak rychlá," zamumlal. Sierra protočila oči a zabouchla za sebou naštvaně dveře. Už ji vidím jak teď bude strašně moc trénovat, aby se ke mě alespoň trošilinku přiblížila. Vždycky ji štvalo, že není tak dobrá jako já.
"Skliď to ego zase do kapsy, prcku," rozesmál se zase Keaton. Přiznej se. Co to tam na druhý straně berete? Se furt jenom směješ. Řekla jsem mu v duchu a zase se zasmál.
"Neboj vysvětlím ti to," řekl najednou a teprve po dlouhé chvíli mi došlo, že vůbec nemluvil na mě, ale na Matta.
"Dobrá, ale radši v pokoji než takhle veřejně, kde na nás zase bude bafat Sierra," pousmál se Matt a pustil nás oba do svého pokoje. Wow, tak tady jsem dlouho nebyla, chybí mi to.
"Mě taky, ale ty nejvíc." Nechtěj, abych se rozbrečela.
"Tohle je fakt divný! Už mi to řekněte," Matty netrpělivě vyhrkl a hodil s sebou unaveně na postel, zatímco jsem se procházela po pokoji.
Vzpomínky se hrnuly ze všech stran, jako voda při povodni a zaplavovala celou mou hlavu, těmi krásnými časy, který jsme strávili společně něž se se stala ta nehoda.
"Co?!" vytrhla mě bratrova ruka na rameni z myšlenek.
"Jseš v pořádku?" Jeho hlas, tak starostlivý a jemný, mě změkčil ještě více a po tváři už se mi kutálela obrovská slza. Neprohledávej mi prosím hlavu. Otočila jsem se prosebně na Keatona, který souhlasně přikývl. Přesto jsem však měla takové tušení, že to dělá.
"Je mi fajn, Matte," zabořila mu hlavu do hrudi. A doopravdy mi bylo, když jsem kolem sebe ucítila jeho silné paže.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za tvůj komentář :) LoTé & EmBee