Nový život, 28.díl

LoTé

"Sab! Jsi v pohodě?" zeptám se hned, když Sab uvidím na gauči v Drewově náručí a pohladím jí po zádech. Drew se na mě slabě usměje, takže už je to asi lepší. Oddechnu si a pustím Lori na své místo, aby svou dceru mohla obejmout. Sab se přitiskne k ní a něco jí zašeptá do ucha. Lori ztuhne a podívá se na Drewa. Ten jen smutně pokrčí rameny. Zeptala bych se, co se děje, ale předpokládám, že to není moje věc, a tak se zvednu a odejdu do svého pokoje. Ještě před tím ale zaslechnu Lori, jak Sab říká, že něco takového přeci není vůbec možné.
"Ale co když jo?" odpoví jí plačtivě Sab a Lori si hlasitě povzdechne. 
"Je přeci mrtvý." 
Kdo je asi mrtvý? Přemýšlím, když zapínám počítač, který už jsem se konečně naučila obsluhovat a moje první cesta vede k přihlášení na Skype, abych mohla Lukovi oznámit tu šťastnou novinu. Angie se mě už týdny snaží přesvědčit, abych začala používat Facebook, ale já jsem se na tuhle webovou stránku koukala u ní doma a nijak mě nezaujala. Co ale miluji je YouTube a američtí youtubeři. U většiny z nich umírám smíchy a přitom si tak zlepšuji svoji agličtinu, která ještě zdaleka není tak perfektní. Předměty ve škole, které bych s největší pravděpodobností nechápala ani ve svém rodném jazyce, jsou pro mě v angličtině utrpení. 
"Ahoj Kam!" uslyším najednou známý hlas a až teď si uvědomím, že Luke už dávno přijmul hovor a nyní se na mě zubí z obrazovky. 
"Čáu!" usměju se na něj a do očí se mi nahrnou slzy. Sakra, blbý těhotenský hormony. Prostě mi chybí, no. 
"Nějaký novinky?" zeptá se mě Luke a natáhne se někam za monitor. Pak do pusy strčí hrst brambůrků. 
"Dej mi taky," udělám na něj psí obličej a pak si uvědomím, že má Luke za sebou nějaké jiné pozadí, než na jaké jsem zvyklá. 
"Kde to seš?" podivím se a úplně zapomenu na to, že jsem mu chtěla říct tu úžasnou novinku. 
"Doma," povzdechne si Luke a je na něm vidět, že chtěl, aby mi zrovna tohle zůstalo utajeno. 
"Kde doma?!" zvýším hlas a on sklopí oči. 
"V Seattlu. V Peru už mě nepotřebovali, tak mě poslali domů. Byla to dobrovolnická práce na dobu určitou. Věděl jsem, že to není navždy, ale nečekal jsem konec tak brzo," ušklíbne se a já se zarazím. 
"Počkej ale teď už nebudu mít vůbec žádný zprávy o domovu!" uvědomím si a z očí se mi začnou hrnout slzy jako hrachy. 
"Neboj, mám tam kamaráda, napíše mi vždycky jak se jim daří," uklidní mě Luke a usměje se na mě. "Navíc tě teď budu moct přijet navštívit," dodá a já se rozzářím jako sluníčko. Pak se postavím, aby viděl moje kulatící se bříško. 
"Už víš co tam je?" zeptá se bez zaváhání a já kývnu. 
"Kluk," usměju se a Luke začne skákat po pokoji jako šílený. Při pohledu na jeho oslavný taneček se rozesměju a čekám, až si sedne. 
"Já to věděl!" oznámí mi, když se posadí zpátky k monitoru a ještě před tím, než se se mnou rozloučí, mi nadiktuje datum svého příjezdu k nám domů.