That New Girl

EmBee

"Kdo ti dovolil navážet se do mýho bráchy ty primitive!" uslyšel jsem, jak někdo práskl s dvířkami skříňky až jsem nadskočil.
"Copak? Mám ti zavolat svýho brášku na pomoc? Jejda já zapomněla on nemá nožičky." přiblble se zase Ash zachichotala a její banda se hned přidala.

"Haha. Koukejte jak zuří. Haha. Bojím bojím." Hrála si zase Ashley a její banda se svou obětí. Tentokrát to byla ta nová holka, Sandra, myslím. Nebyla to sice žádná Miss World, ale svým způsobem byla krásná, plná tajemství. Jasně dávala najevo, že se jí tu nelíbí. Všechny od sebe odháněla, byla protivná, když nechtěla nekomunikovala. Prostě si kolem sebe postavila zeď a nikoho přes ni
nehodlala pustit. A to mě k ní přitahovalo ještě víc. Sandra na Ashley jen nenávistně zírala a ani bych se nedivil kdyby se na ni vrhla. Dokonce jsem viděl jak měla ruce zaťaté v pěst. Držela se však statečně.

"Ty krávo namyšlená!!" nevydržela to Sandra a vlepila ji facku. Všechny holky začali pištět a poskakovat kolem Ashley, která se tam 'chudinka' zhroutila.

"Keatone! Miláčku! Ona mě uhodila udělej něco!" dělala zase scény. Už jsem toho měl dost, ale nemohl jsem nic dělat. Měla mě skvěle ochočeného. Byla to taková kráva, s prominutím, ale já věděl, že je to jen maska. Už jsem se pod ní několikrát skoro dostal, ale jen skoro.
Asi si všichni ptáte proč s ní tedy chodím. Je to vlastně úplně jednoduchý. Prostě má na mě něco, co bych nerad, aby o mě ostatní věděli. 
"Vážně Ashley, chceš abych...." spustil jsem. Ale když jsem viděl Ashleyin pohled zamrazilo mě po zádech. Těžce jsem polkl. Chytl jsem tu novou holku za paži a táhl ji do tělocvičny. Vztekala se, snažila se vyprostit z mého stisku, ale bez úspěchu. Přece jenom chození s Drewem a Wesleym do posilky se vyplatí.

"Pusť mě! Co si myslíš, že děláš?" vyjela na mě, hned jak jsem ji pustil.
"Promiň, jen jsem tě a hlavně sebe chtěl dostat, co nejdál od Ash." zíral jsem do země a odkopl volleyballový míč, co se válel na zemi. Nedokázal jsem se jí podívat do očí.
"Proč s ní chodíš? Vždyť je to taková..." hledala slovo, které by Ashley vystihlo, ale nemohla najít to správný. Upravila si popruh tašky a zastrčila si pramínek neposlušných vlasů za ucho.
"Jo občas je děsná, ale pomohla mi, když mi bylo nejhůř." Sedl jsem si na lavici a pokrčil rameny. 
"Ona na tebe něco má, že?" Přisedla si ke mě a tašku si hodila k nohám. Překvapilo mě jak to mohla vědět, ale pak mi došlo, že to tak musí vidět celá škola. 
"Hmm..." odvětil jsem. Nechtěl jsem to rozebírat. 
"Proč jste se sem vlastně přestěhovali, takhle uprostřed semestru?" Nahodil jsem jiné téma. Vypadala tak sladce, když si sama sobě šlapala po špičkách. 
"Je tady jediné rehabilitační centrum, které by Seanovi mohlo doopravdy pomoct." Zadívala se mi do očí a já viděl, jak se stěží snaží potlačit slzy. Došlo mi, že jí na bráchovi, na jejím dvojčeti, vážně záleží.
"On to zvládne, uvidíš." Položil jsem ji ruku na na ruku. Až když ucukla, jsem si uvědomil, co jsem udělal. 
"Promiň, já..." nedokázal jsem sesmolit ani omluvu.
"Proč se s ní prostě nerozejdeš? To se jí tak bojíš? " prohodila. To, že si myslela, že se Ash bojím, mě celkem naštvalo. 
"Já, že se bojím Ash?" Zhrozil jsem se. V duchu jsem však věděl, že se Sandra strefila do černého. 
"A ne snad?" Povytáhla obočí a mě došlo, že tohleto už nerozmluvím. Prostě jsem tam jen mlčky seděl a zíral si na špičky bot.
"Už bych měla jít na hodinu." hodila si tašku přes rameno a zvedla se z lavičky.
"Mimochodem jsem Sandra." otočila se ještě u dveří a zvedla ruku na pozdrav.
"Keats" zavolal jsem, ještě než stačila zmizet úplně.

Den se mimořádně táhl, ale už mě čekala jen poslední hodina. Vlastně, čekala by.
"Do háje už s ní!" bouchla Sandra do skříňky, až se ty dvířka málem urvaly.
"No tak, Sandro. Kašli na ni. Ta holka ti nesahá ani po kotníky. A o mě si starost dělat nemusíš." konejšil jí ten kluk na invalidním vozíku. Sean, myslím, Sandřino dvojče.
"Ne! do mýho bráchy se prostě nikdo navážet nebude!" vztekala se dál. Ten kluk ji chytl za ruku a najednou jako by se tu před chvílí nevztekala.
"Kolik už je hodin, Seane?" zeptala se a opatrně zavírala svou skříňku, aby jí už ty dvířka vážně nevypadla.
"Za deset tři, proč?" prohodil, a dál se snažil naskládat si věci do skříňky.
"Cože?! Co to je sakra za den! Za pět minut máš být na středisku. Jak se tam máme s tímhle za tak krátkou dobu dostat." ukázala nešťastně na bratrův vozíček.
"Hej, Sandro!" zavolal jsem z druhé strany chodby, kde jsem měl svoji skříňku.

"Kdo, co zas chce!" otočila se ke mě a najednou se nejistě usmála.

"Eh... Keatone." Ani nevíte jak šťastný jsem byl, když jsem zjistil, že přece jen moje jméno slyšela.

"Mohl bych vás tam vzít. Mám tady auto, takže." Zamkl jsem si svou skříňku a popošel blíž k nim.

"Vážně? A nemáš náhodou hodinu?" zamračila se na mě Sandra.
"Ani si nevšimnou, že jsem pryč." usmál jsem se a Sandra konečně změkla.

"Díky za odvoz, kámo. Zajděte někam, vy dvě hrdličky, zatímco já se tu budu pokoušet o nemožný úkol. Jo a nezapomeňte mě tu prosím, jinak se tu budu bát." zašaškoval Sean. Sandra celá zrudlá do něj naštvaně šťouchla. Cítil jsem jak jsem taky zrudl, ale snažil jsem se dělat, že nic. Naštěstí přicupitala sestřička a odvezla si ho pryč. Zůstali jsem tam se Sandrou stát.

"Ehm… nezajdem třeba na pláž?" navrhl jsem.
"Jo, to by bylo fajn." řekla a hnedka vyrazila.

"Co na tebe ta, ehm, ty víš kdo, má?" zírala na horizont, který byl vážně nádherný. Vítr jí vál do vlasů a neposlušné pramínky ji padaly do očí. Chvíli se je snažila dostat pod kontrolu, ale nakonec usoudila, že je to k ničemu.
"Víš, dřív jsem se spakoval s takovou partou. A asi tušíš, že to nebyla parta nadějných chemiků." sklopil jsem hlavu, nechtěl jsem se o tom bavit.

"Ať si udělal cokoliv nedovol, aby ti stál strach v cestě. Pokud s ní prostě být nechceš tak s ní skoncuj. Pokud chceš cokoliv udělat, prostě to udělej, nečekej, že to za tebe udělá někdo jiný, protože neudělá." podívala se mi do očí a já cítil napětí mezi náma. Takové příjemné.
"Proč se tím sama neřídíš?" přistoupil jsem k ní blíž.
"Já... to je něco jinýho." špitla tiše a snažila se ode mně odvrátit, ale nedovolil jsem jí to.
"Proč?" naléhal jsem na ní dál. Napětí mezi námi stoupalo a já toužil čím dál víc po tom ji políbit.

"Do pytle s tím vším." řekla a vrazila mi dlouhou a vášnivou pusu.
"Teď je řada na tobě." usmála se, naposledy mi vlepila pusu na tvář a odešla za Seanem.

Hned druhý den jsem to udělal. Rozešel jsem se s Ashley a musím říct, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, který jsem kdy udělal. Ash byla dost naštvaná, neboť věděla, že kdyby tu nebyla Sandra, neudělal bych to, alespoň do chvíle, kdy by si našla jinou, lepší oběť. Snažila se mi a také Sandře nejrůznějšími způsobit zpečetit život. Ale nám to bylo jedno. Měli jsme sami sebe a to nám bohatě stačilo.

Jaj:D Ten název je úplně pitomej, ale nic lepšího mě nenapadlo:D holt jen já můžu přemýšlet nad názvem dva dny a pak přijít na takovouhle kravinu:D zanechte komentík:3 EmBee