TEN PRAVÝ 5.část

Kačka

„Wesley, co se děje? Poslední dobou se chováš strašně zvláštně. Vůbec se se mnou nebavíš.“ „Ježiš nic, nechceš už odejít a přestat mě tady vyslíchat?“ „Tos uhodnul, nechci. Dokud mi neřekneš, co se ti stalo, tak neodejdu.“ „Sakra ty to nechápeš? Prostě už se nedokážu koukat na to, jak jste s Drewem šťastný. Když vidím, jak se držíte za ruce a objímáte. To prostě nejde!“ V tu chvíli jsem ztuhla a jen na Wese nechápavě zírala. Po tváři se mu najednou začaly kutálet slzy. „Miluju tě Kate. Už dlouho. Já ti to nedokázal říct a teď se každej den obviňuju a nemůžu se s tebou bavit. Radši mi k tomu nic neříkej.“
„Ale já k tomu mám co říct. Byla jsem do tebe taky zamilovaná, strašně dlouho, ale nechtěla jsem zkazit naše přátelství. Až teď si uvědomuju, že Drew byl vlastně jenom taková náplast na moje zlomený srdce. A že asi někde uvnitř jsem do tebe blázen. Nezmizelo to."
Silně jsem ho objala a on mě políbil. Věděla jsem, že bych měla odejít, ale v tu chvíli se mi vrátila vzpomínka, jak moc jsem si přála být s Wesem. A jak moc jsem se trápila. Odtáhla jsem se od něj a chtěla jsem odejít. Měla jsem špatné svědomí. Ale Wesley mě chytil za ruku a znovu jsem cítila doteky jeho rtů na těch svých. Najednou se otevřely dveře a v nich stál Drew. „Kate, co to sakra děláte?“ Stál uprostřed místnosti a v jeho očích byla zloba. Vypadalo to, jako by se chtěl na Wesleyho vrhnout a zmlátit ho. Místo toho se otočil, zabouchl dveře a odešel. „Drew, počkej,“ volala jsem na něj. Ale on mě vůbec neposlouchal. Nastartoval auto a odjel někam pryč.
„Co se stalo?“ zeptala se vyděšeně Meggie. Všechno jsem jí pověděla. „Meg, já nevím kam mohl odjet. „Zato já asi jo,“ řekla. „Půjdu se podívat do toho novýho klubu, kam rád chodí. Ty zůstaň tady.“ Třásla jsem se strachy, aby Drew něco neprovedl. „Tohle jsem opravdu nechtěl,“ řekl Wes. „To není tvoje chyba. Drewa jsem zklamala já.“