"Můžeš to už prosím tě nechat být a hnout se z místa?" zvýším hlas na svou malou sestru Lucy, která mi ale vůbec nevěnuje pozornost a dál se přehrabává v obrovském koši plném plyšáků všemožných tvarů i barev.
"Ne," dostane se mi jednoduché odpovědi a tak malou vztekle čapnu a táhnu ji k pokladnám, kde jsme vzhledem k našemu malému nákupu mohly být s přehledem už před deseti minutami.
"Néé pusť mě, pomóóc!" začne ten tříletý rozmazlenec řvát jako na lesy a z modrých očí se jí řinou slzy jako hrachy. Ihned se na mě kouká několik párů očí plných pohrdání a já mám chuť se zmenšit do podobných rozměrů, jaké má tenhle skřet. Ta toho ovšem využívá
plnými doušky a okamžitě začne srdceryvně štkát, ať jí nemlátím, že má ještě modřiny z minula. Tentokrát se pohledy zachovalých důchodkyň změní z pohrdavých na šokované a já mám chuť dát Lucy vážně pár facek, i když jsem to ani já ani nikdo z naší rodiny za celý její život ještě nikdy neudělali. A že by si zasloužila!
"Lucy nech toho a pojď," dřepnu si k ní a zkusím to tentokrát po dobrém. Mám neodbytný pocit, že na nás aktivní důchodkyně s růžovým přelivem a vozíkem plným toaletního papíru stojící opodál, volá policii, ne-li rovnou sociálku.
"Ne, já chci tu plyšovou ovečku!" dupne si ten malý beran a já jsem zoufalá. Vím, že když se jí pokusím zase odtáhnout, spustí znovu srdcervoucí divadlo, ale na plyšovou ovečku o velikosti větší, než je naše Lucy, opravdu nemám.
"Nechtěla bys místo toho pytlík bonbónů?" skloní se k nám najednou neznámý kluk s nádherně modrýma očima a rozcuchaným hárem a na malou koketně mrkne. Lucy sice ještě párkrát fňukne, ale když si uvědomí, že na cizího kluka to nefunguje, a že jeho nabídka nebude trvat věčně, milostivě svolí.
"Tak jdeme dámy," usměje se široce kluk, který se mezitím představil jako Drew. Lucy se od něj dokonce nechá donést až k pokladně a celou dobu si spokojeně hraje s jeho přívěskem na krku.
"Tak který chceš princezno?" nabídne jí Drew ochotně když stojíme u pokladny a já už předem vím, na které ten malý ďábel ukáže. Gumoví medvídci, pochopitelně.
Drew je i přes mé hlasité protesty zaplatí a dokonce se na mě přitom sladce usměje.
Můj obláček na kterém díky jeho úsměvu pluji mi ale zkazí zrzavá prodavačka asi ve středních letech, která nás skřípavým hlasem zastaví až při odchodu.
"No moment moment a co ty kondomy?" zakřičí téměř přes celý obchod a já zrudnu až po palce u noh. Jak mohla vědět na co zrovna myslím?
"C-cože?" vykoktám a ona mě sjede posměšným pohledem.
"Ta malá má v ruce kondomy," ukáže na Lucy a já se na ni překvapeně podívám.
"Já k tomu chtěla ještě žvýkačky," pokrčí svatouškovsky ramínky, když mi ukáže krabičku s potiskem jahod na obalu a já jí je vyrvu z ručičky.
"Jahodový mám nejradši," perlí ještě ta malá a já si projdu doslova uličkou hanby, když se vracím ty tři kroky k pokladně abych prodavačce krabičku vrátila.
"Vy si je nakonec nevezmete?" dorazí mě ještě ona a přitom ještě posílí už tak dost hlasitý smích, který se ozývá od všech lidí, který naši menší trapnou scénku zaznamenali. Dokonce i Drew si schovává obličej v dlani, ale sestřinu eskapádu, která se tu bude jistě povídat ještě dlouho, už nijak nekomentuje.
"Tak já se rozloučím dámy," podá mi Lucy u východu z obchodu a ona ani neprotestuje. Zřejmě je to tím, že má pusu plnou bonbónů. Já jen otevřu pusu na prázdno. Možná bych měla ještě tolik odvahy, abych se ho zeptala jestli by někdy nezašel ven, ta mě ale přejde, když on s úsměvem políbí sympaticky vypadající brunetku která čeká před obchodem a pohladí její kulatící se bříško.
"Doufám, že budeme mít takový éro, jako jsi ty," rozdrbe Lucy vlasy a na mě se zakření.
"Tak pa, jahůdky," zamává nám a my už jenom sledujeme, jak ruku v ruce odcházejí se svou vyvolenou.
"Stejně byl starej," pokrčím poté rameny a postavím Lucy na zem.
"Tak pojď, už jsme měly být dávno doma," chytnu ji a ruku v ruce vyrazíme vstříc dalším dnům, kdy mě moje milovaná sestra opět ztrapní minimálně před půlkou národa.
Já vím, je to divný trapný a nudný ale ten nápad s kondomama už mám v hlavě docela dlouho a tak jsem si řekla, že bych ho už jednou mohla zrealizovat :D Vím, že jsem vám opět zařídila nečekaný konec ale já jsem holt na trochu jiný happy endy ;D Mimochodem Lucy pochází z naprosto reálné předlohy, a to přesněji z mé superextramegastrašně rozmazlený sestřenky Lucie, které na rozdíl od téhle Lucy klidně občas přes ten zadek dám, což se mi pak šeredně vymstí(žaluje, svině jedna). No tak doufám, že se vám ffka líbila(jestli ano, dole máte prostor na lajky i mě oslavující komenty ;D) á jestli se vám líbila tak moc, že jste se rozhodli psát vlastní, klidně posílejte zde: emblem-ff@seznam.cz To ovšem můžete i v případě, že se vám zdála tak strašná, že prostě musíte napsat něco milionkrát lepšího ;D
Peace and Love,
LoTé ;)
Celkem jsem se u toho zasmála :D a chápu to s Lucy......mladší sestřenice na zabití :D taky takovou mám
OdpovědětVymazat