Známost na jednu noc... 7.díl

EmBee

Hned jak dojdu domů, zamířím do svého pokoje a zpod postele vytáhnu cestovní tašku. Nemůžu tu zůstat. Já prostě nejsem schopná zabít to nevinné dítě v mém břiše. Jestli rodiče zjistí, že jsem těhotná, zabijou mě. Myslela jsem, že Zoe můžu věřit, ale.......ne. Házím věci do tašky a při tom zase brečím. Vše už mám zbalený a teď jen napsat dopis rodičům. Kouknu se na hodiny a zjistím, že už je půl jedenáctý. Za dvě hodiny mi poletí letadlo do Aberdeenu. Nasedám do taxíku a jedu rovnou na John Wayne Airport, letiště kousek od Huntington Beach. 
Konečně přilétáme na Aberdeen Airport. Když už mám všechna zavazadla u sebe rozhlížím se po letišti a hledám svoji sestřenku. Už to chci vzdát, když v tom na mě volá Alice s malým Samíkem v náručí. Rychle k nim běžím a následně málem udusím svým objetím. "Děkuji ti moc Alice." odtáhnu se od nich a do očí se mi opět nahrnou slzy. "Ahoj Samíku"
štípnu ho jemně do tvářičky a on se začne smát a přitom tleskat těma roztomilýma packama. Při pohledu na něj, jak se mu rozzářily očička,si pohladím břicho a jsem ráda za to, že jsem se své dítě rozhodla udržet naživu. "Nemáš za co Tori. Pojď Nick čeká v autě." přikývnu, hodím si tašku přes rameno a jdu se Samíkem za ručičku ven z letiště. "Ahoj Tori" kývne Nick, Alicin manžel, a pevně mě obejme. "Ahoj" špitnu. Všichni pak nastoupíme do auta a jedeme k nim domů. 
Měsíce s Alice, Nickem a Samem ubíhají děsně rychle. Alice mi moc pomohla ve výchově, Nick mi našel práci a byt, a Samík je prostě takový sluníčko, které vždy zvedne náladu jen svým smíchem. Už zbývá necelý měsíc a na svět přibude malý Danny (Daniel). Už se na něj strašně těším. Mám nakoupených plno modrých oblečků, čepiček a plnou krabici plyšáčků a hraček. Alice s Nickem ze mě má děsnou švandu, jak jsem úplně pominutá. 
Rodiče se po mě zatím neshánějí. Jsem za to ráda, ale přitom jsem zklamaná. Zklamaná, že vzali ten dopis tak vážně. Stýská se mi po nich.
Právě se procházím po parku, když mi někdo položí ruku na rameno. Strašně se leknu, div nezačnu zběsile řvát. Otočím se a úplně zkamením. "ee...Ahoj" řekne a snaží se mě chytnout za ruku, ale uhnu. Hodím na něj zhnusenej pohled a pokračuju si dál v procházce po parku. "Tentokrát už mě nerozhodíš" syknu. A kráčím směrem na dětské hřiště, kde by měla být Alice se Samíkem. Nikam nepospíchám, nechci a ani nemůžu s takovýmhle pupkem, mě dělají problém už jen schody. Po cestě se stavím ještě na zmrzlinu a rovnou kupuju Samovi a Alice. "Dobrý den, prosím dvakrát vanilkovou a..." "Tor..." "a jednou čokoládovou." dořeknu a usměju se mile na toho prodavače za stánkem. "Tori..." zavřu oči, pořádně se nadechnu, opět se usměju na prodavače a zaplatím mu ty tři zmrzliny. Pak se jen propletu mezi davem za mnou a kráčím si dál ke hřišti. 
Když mě Samík uvidí hnedka ke mě běží a cápá se po zmrzlině. Rychle mu ji podám a druhou podám Alice. Pak si jen unaveně sednu na lavičku vedle ní. A lížeme spolu spokojeně zmrzlinu, dokud vše nezmrví ta dotyčná osoba.

LoTé mě k tomu přece jen dokopala ;D moc se všem omlouvám, že to tak dlouho trvalo :) s autorkou Let's take trip to Huntington Beach se budeme dál pokoušet spojit. :)) 
no a doufám, že se vám to aspoň trošičku líbí :) každý komentář velmi potěší :))