Známost na jednu noc... 6.díl

EmBee

Se slzami v očích vyběhnu z nemocnice a běžím rovnou domů. Hned za sebou zabouchnu dveře a pak se jen svezu po dveřích na zem a brečím z plných plic. Jediný co mě po chvíli napadne je ihned zavolat Zoe. "Zoe hnedka přijď prosím." Vyhrknu na ni hned jak to zvedne a propukám v další pláč při pomyšlení na to kvůli čemu ji chci při sobě. "Tori ty brečíš? Co se děje? Jasně hned jsem tam." Ví, že ji to stejně neřeknu hnedka takhle po telefonu a tak rovnou zavěšuje. Naštěstí ji to netrvá dlouho a už zvoní, jinak bych se asi zbláznila. Spěchám ji otevřít a pak už se ji vinu kolem krku. Vůbec se mě na nic neptá a jen mě pevně drží. "Já jsem ... jsem .... já jsem těhotná" vymáčknu ze sebe po chvíli a cítím jak Zoe úplně ztuhne, ale i tak nic neříká a dál mě hladí po vlasech. "Co mám dělat? Tohle se nemělo stát, hlavně ne teď" vydám ze sebe a zaplaví mě další vlna emocí. "My to nějak vyřešíme, uvidíš." špitne mi Zoe do ucha a z očí jí začne
stékat pár slz. "Pojď půjdeme se projít." utře si rychlým pohybem slzy a zvedá mě na nohy. Zamířím prvně do koupelny, kde si pořádně omyju obličej studenou vodou. A pak mě Zoe bere ven rovnou na pláž. Sedneme si na naše oblíbené místo pod palmou a sledujeme klidné moře, což je dost neobvyklé v této oblasti. "Ví o tom Drew?" prolomí Zoe ticho a hodí další hrst písku pryč. "Proč by to měl vědět?" odseknu a při vzpomínce na něho se mi začnou hrnout slzy do očí, ale zvládám je sice pomalu,ale přece jen zahnat. "Je to toho otec, ne?" koukne na mě tázavě Zoe a pak se dál věnuje další hrstce písku. Jen němě přikývnu a začnu házet všechen písek kolem sebe pryč. Zoe jen na mě vyděšeně kouká a já si začínám uvědomovat co jsem udělala. Kydnu sebou na zem a opět se rozbrečím. Tentokrát mě obejmou něčí velké paže a podle vůně hned poznávám, že je to Drew. Co ten tady dělá? Rychle se od něj odtrhnu "Co tady děláš?" Vyhrknu na něj a kouknu se na Zoe. "Zavolala jsem ho" řekne Zoe a já mám chuť ji nacpat všechen písek do tlamy. "Jak si mohla?" zeptám se ji zhrozeně a mám co dělat abych to doopravdy neudělala. "Musíš mu říct o tom dítěti!" křikne na mě a já mám sto chutí vlítnout pod auto. "Dítěti?!" zhrozí se Drew a začne mě propalovat pohledem. "Nechte mě na pokoji." Neohrabaně se zvednu a běžím pryč. Nevím kam, ale hlavně někam daleko od nich. Jelikož mám oči celé zastřené slzami moc rychle se od pláže nevzdaluji a Drew mě hned stíhá. "Tori! Tori!" chytá mě za ruku a jedním rychlým pohybem si mě otáčí k sobě. "O jakým dítěti Zoe mluvila?" podívá se na mě a při tom mi začne drtit ruku. "O tom tvým!" zařvu na něj a všichni se po nás otočí. Někdo vypadá úplně vyděšeně a někdo jen protáčí očima. Drew celý ztuhne a vykulí na mě oči. Chvíli mu trvá zpracovat to, co jsem mu právě řekla, ale hned, jak mu to dochází, bere mě za ruku a tahá pryč, blíž k pláži, kde je méně lidí. "Jak o mým? Jak je to možný?" "No jak asi..." odseknu. Otočím se na patách a kráčím rychlou chůzí zase pryč. Jak může být tak natrvdlej. To mu rodiče ještě neřekli jak se dělají děti? "No jasně, mělo mě to napadnout dřív. Ty se mě snažíš získat zpátky po tom co jsi zjistila, že jsem slavnej a mám prachy, co? Nikdy milá zlatá." To už ve mě začala vřít zlost. To si ze mě dělá prdel nebo co? Nemyslela jsem, že je tak namyšlenej.