Smolařka na entou, 28.díl

LoTé

Chvilku se ještě jen tak mazlíme a užíváme si jeden druhýho ale pak se Keats podívá na hodinky a zhrozí se. "Hádej kolik je?" Zeptá se mě. "Nevím, po desátý?" Mrknu na něj a doufám, že to pochopí a budeme pokračovat. Nepochopil. "Skoro půlnoc! Musím jít domů." Povzdechne si a začne se zvedat ale já ho stáhnu zpátky a začnu ho líbat na krku. Tomuhle neodolá, tím jsem si jistá. Pravda, nějakou chvilku se mi ho daří udržet na posteli
ale pak se se zmučeným povzdechem zase zvedá. "Amy já fakt musím." "Proč?" Naštvu se. Jeho rodiče přeci ví, že je na party, může se vymluvit, že tu přespal. "Protože..." Začne ale pak se zasekne, protože neví jak pokračovat. Naštvaně povytáhnu obočí a otočím se k němu zády. "Tak čau." Rozloučím se a už se s ním nebavím. Stojí v pokoji jako hromádka neštěstí. Nakonec se hne. Ale směrem ke dveřím. Zklamaně si povzdechnu. Keaton zhasne ale neslyším jak otvírá dveře. Naopak slyším kroky zpět k mé posteli. Otočím se a koukám mu přímo do očí. Teda, myslím, že to jsou oči - vždyť je tma! "Chceš abych tu byl s tebou?" Zeptá se a dá mi pusu na čelo. "Že se ptáš!" Stáhnu ho k sobě a položím si na něj hlavu. O tomhle jsem vždycky snila - ležet na osobě, kterou máš rád a ráno se tak i probudit. Doufám, že sebou Keaton v noci moc neškube. "Ale ve vší počestnosti, jasný?" Pocuchá mě ve vlasech a já jen něco zamumlám. Stačí mi, že je vedle mě, nepotřebuju na něj nic zkoušet. Keaton mě hladí po zádech a přikryje nás dekou skopnutou u rohu postele. "Budeš tu až se probudím?" Zeptám se ho a už v polospánku slyším jeho odpověď. "S tebou vždycky."
   Jen co se ráno probudím a trochu rozkoukám, zjistím, že kecal. Tohle zjištění mi tak zhorší náladu, že bych sebou nejradši zase hned flákla do postele a nevylejzala hodně dlouhou dobu ale ze zdola slyším vysavač, tak chtě nechtě musím vylézt a jít bráchům pomoct. Na sobě mám zmačkaný oblečení ještě ze včerejška, takže se rychle převlíknu do starejch vytahanejch hadrů a seběhnu dolů. Pohled, který se mi naskytne mě opravdu překvapí. Bráchům v uklízení pomáhá nejen Keaton ale i Wes, který vypadá, že by se stejně jako já nejradši zahrabal někam hodně hluboko do peřin. "Ahoj zlato." Políbí mě Keats, když mě zaregistruje. "Čáu!" Pozdravím je všechny energicky, ani nevím kde se to ve mně vzalo. "Co tu děláš?" Zaměřím se tentokrát jen na Wese. "Ani na mě nemluv! Nebejt toho, že jste s mým bráchou dělali nahoře bůh ví co, musel jsem tu zůstat abych mu kryl záda a teď musím uklízet místo abych spal." Oboří se na mě naštvaně a s odporem zvedá kelímky rozházené po celém obýváku. "Ale no tak, trocha pohybu po ránu ti neuškodí." Usměje se na něj Keaton tak jak to umí jenom on a to Wese naštve ještě víc. Nadechuje se, že řekne něco co by ho pak asi mrzelo ale nakonec se na to vykašle a jen dá Keatsovi pěstí do ramene. "Mám to u tebe brácho!" A zmizí s plným pytlem odpadků. "Hej ségra, mohla by si nám trochu pomoct, co říkáš?" Osloví mě Conor opírající se o koště a  vypadající, že každou chvilku sebou flákne na zem a usne. "Tak si rozdělíme úkoly, co říkáte?" Ujmu se žezla.