Kytice tulipánů

LoTé

"Ne, ne a ne!" vykřikne moje kamarádka a práskne za sebou dveřmi. 
"Klid, to se vsákne, Dwarfe," mrknu na ni a dál zkoumám svoje dokonale nalakované nehty. Jak dlouho asi takhle vydrží... Hodinu? Možná i dvě, když budu dávat velký pozor. 
"Ne to se nevsákne!" zaječí Dwarf až sebou cuknu a stěny místnosti se otřesou, jako by byly z papíru. 
"Já se prostě nebudu vdávat bez tulipánů, ne a ne a ne!" zadupe si jako malé dítě a pak se unaveně svalí vedle mě. Svatební šaty si přitom zmačká pod sebe a mně dá loktem pod žebro. 
"Au ty vole," řeknu jen tak ze zvyku a zamračím se na ni.
Ona mi beze slova omluvy škleb oplatí a pak si dá ruce do dlaní. Tedy, chce si je dát, ale zarazí ji věc v jejích rukách. Ta, kvůli který tak vyšiluje. 
"Pitomý karafiáty!" zaječí, když se podívá na svou svatební kytici, kterou si ale NEOBJEDNALA, jak hlasitě vysvětlila všem, co stáli v okolí půl kilometru. 
"Nech toho, vždyť jsou krásný!" napomenu ji, a opatrně, abych nezničila svoje nádherné šaty v barvě nebeské modři, se pro květinu ohnu. 
"Ale nejsou moje!" rozbrečí se Dwarf a já si povzdechnu. Nejdřív svým běsněním vyžene všechny zbývající družičky až tu nakonec zbudu já, která, jak známo, není schopna u sebe nosit ani svůj mobil, natož aby měla někde v zásobě balení papírových kapesníčků a paletku make-upu, který si nešťastná nevěsta pochopitelně rozmazala. 
"Vždyť Mandy už to vyřizuje, co nevidět budeš mít svoje krásný tulipány a tyhle poošupajdí nějaký starý paní na hrob, tam, kam patří," pokusím se ji uklidnit, ale svou nešťastně mířenou poznámkou milou Blanche ještě víc rozbrečím. 
"Ježíši co je zas?!" vyjeknu, když už vidím, jak moc velké škody svým pláčem na make-upu zanechala a Dwarf popotáhne. 
"Když... já... mám... kytky... na... na... pohřeeeeeeb!" zavyje, když ze sebe vyvzlyká klovnou větu a já se plácnu do čela. Kdybych já blbec držela hubu. 
"Ale no tak, vždyť to byl vtip," vezmu ji za ramena a opřu jí, abych jí mohla opravit make-up. Ne, že by jí snad na tváři po těch Niagárech, co tu předvedla, nějaký zbyl. 
"Vždyť se ale karafiáty používají na pohřby, ne?" zavzlyká zase a já zavrtím hlavou, zatímco jí otírám černé potůčky tekoucí až někde na bradě.
"No... ale já bych se s karafiáty klidně vdávala, mně by to nevadilo, fakt," snažím se jí přesvědčit, ale vím, že už mě má prokouknutou.
"Co kecáš, bez šeříků bys nedala ani ránu," začne se jí zase klepat brada a já jí dám facku. 
"Co děláš?!" zaječí a vykulí oči. Účel ale můj čin splní, šokem úplně zapomene brečet. 
"Zachraňuju ti svatbu, kozo!" přeladím na její hlasovou frekvenci a ona není schopna jediného slova. 
"Tam venku na tebe čeká Keaton, kterej tě miluje a je mu úplně jedno, jestli před oltářem budeš mít tulipány, karafiáty, nebo třeba kaktus. Takže zvedni ten svůj zadek a vyklusej ven, ať už se to trochu hne!" skončím a přepudruju jí nos. Víc už toho se svou skromnou výbavou fakt nedám. Blanche se beze slova zvedne a zamíří ke dveřím. Dřív, než je ale stihne otevřít, vezme za kliku někdo z druhé strany a nám oboum se naskytne pohled na nádhernou kytici červených tulipánů. Za ní s obrovským úsměvem na tváři stojí Keaton s červenými tvářemi, jejichž odstín se silně podobá právě kytici, kterou drží v rukách. 
"Kde jsi je vzal?!" vypískne nadšeně Dwarf a vezme je do náruče.
"No... vzal... to je to správný slovo, ukradl jsem je z předzahrádky jedný restaurace, takže ti silně doporučuju si mě rychle vzít a pak utéct na svatební cestu," dostane ze sebe udýchaně Keaton a pak se na svou budoucí manželku široce usměje. Tak to skutečně dokáže jen on. Blanche se po dlouhý době taky konečně usměje, což Keaton vezme jako souhlas a nabídne jí rámě. Dwarfík se ale ještě na poslední chvíli otočí na mě a chce se rozběhnout zpátky ale já jí nenechám. 
"Jako poděkování po mě pojmenuješ dítě prosím tě, padej," zasměju se a ona se šťastně vydá k oltáři se svou kyticí tulipánů. 

Tahle ffka je spíš víc než na tenhle blog věnovaná mojí milovaný EmBee, který se takto omlouvám za moje páteční vyšilovaní před prvníma tanečníma, ale na druhou stranu bych jí ráda připomněla, že jí se to kdykoli může stát taky (ať už na svý svatbě, nebo kdekoli jinde) a že ve chvíli, kdy se jí to stane, budu stát v první řadě s kamerou v ruce a s výrazem ve tváři znázorněným na obrázku níže :D Mějte se krásně lidi!

Peace and Love,

LoTé