Známost na jednu noc... 8.díl

EmBee

"Sklapni! Co si o sobě myslíš ty namyšlenej frajírku. Jednou mě oblbneš ale po druhý už ne." zařvu na Drewa z plných plic a unaveně kecnu na lavičku. Samík se z toho všeho řevu rozbrečí a poté se rozbrečí i další děti v okolí. Rozhlížím se okolo a přitom unaveně oddechuju. Všechny maminky se na mě naštvaně dívají a přitom utěšují své ratolesti. Můj pohled zavadí o Drewa. Pomalu mi pokládá ruku na rameno. Jen na něj hodím velmi zhnusenej pohled, ale ten jaksi nepomáhá. Prudce si stoupnu a už se mu chystám jednu fláknout. Když v tom mě malý Danny začne kopat. Podlamují se mi kolena a kácím se bolestí na zem. Drew mě chytne a podpírá mě. Nechci aby se mě dotýkal, ale ta bolest je nesnesitelná. "Alice" zařvu na sestřenku a přitom zarývám Drewovi nehty do paže. "Tori, panebože....dýchej...zhluboka dýchej, já zavolám sanitku." Poslechnu Alice a začnu se zhluboka nadechovat a zase vydechovat. Drew mi při tom pomáhá,
teda pokud se sám neuklidňuje. Možná to myslel vážně...možná "Áááá..." zařvu bolestí. "Nádech...a...výdech" šeptne mi Drew do ucha a já se opět uklidňuju, avšak ne na dlouho protože se malý Danny začne probojovávat ven. 
Celou cestu do nemocnice a celý porod byl Drew u mě. Vůbec netuším, co těm sestřičkám nakecal, ale byla jsem ráda, že tu byl celou dobu se mnou.
Ležím na posteli a čekám až mi sestřička přinese malýho Dannyho. Konečně se dveře otevřou a do pokoje vejde sestřička s mým malým Dannym. "Ták seznamte se taky s Andrewem." pohladí to malé dítě ve svém náručí a potom mi ho podává. "Andrew? Ale já..." "To jsem byl já" vykoukne ze dveří Drew a já mám chuť hodit mu něco na palici. "Jasně Andrew" vezmu si ho o náručí. Sestřička se jen usměje a zase pádí pryč. "Ahoj Andy" šeptla jsem a malý Andy mi chytl za ukazováček. "Je nádhernej" pohladí ho Alice a já jen němě přikývnu. Samík začne ale ihned žárlit a tak ho Alice vezme do náručí a představí mu Andyho. "Můžu?" objeví se nad náma Drew a natahuje ruce po Andym. Tázavě se kouknu na Alice a ta jen přikývne. Neochotně mu ho tedy podám. Malýmu Andymu se v Drewově náručí vykouzlí úsměv na tváři, čím vykouzlí i ten můj. V tom si uvědomím, že malý Andrew potřebuje tátu, a že lepšího tátu než je Drew, i přes ty všechny neshody, nenajdu.
"Už musím domů udělat Nickovi něco k večeři, takže se tu zatím mějte. A ty Andrew nezlob maminku, jo?" Alice mi podá malýho Andrewa a já ji zase podám Samíka. "Díky Alice" poděkuju ji a ona se jen usměje. "Zítra zase příjdem" přikývnu a sleduju jak Andy pěkně spinká. "Udělej pápá Same." přikáže Samíkovi a ten poslušně poslechne. Pak už oba zmizí a v pokoji zůstávám jen já, Drew a Andy. "Drew?" oslovím ho, ale nepodívám se na něj. "Chci se ti..." vůbec mě nenechá domluvit a vloží se do toho. "Já vím co chceš říct. To já bych se měl omluvit. Já vím, že si na mě ještě naštvaná, ale já vás, tebe i malýho Andyho, mám doopravdy rád. Nesnesl bych, kdybych vás nesměl vidět. Odpusť mi pro..." tentokrát nenechám domluvit jeho a políbím ho na rty. "Takže si mi odpustila?" zeptá se mě hned po tom, co se ode mě odtrhne. Jen se na něj usměju a pokrčím rameny. "Děkuji." políbí mě do vlasů a potom mě zezadu obejme a společně sledujeme naše dítě.