Need You (4)

EmBee

"Už jsme tady. Děkuju" poděkovala jsem mu, když mě právě pouštěl na zem. Byl strašně opatrný.
"Uvidíme se ještě?" Nedalo mi to a zeptala jsem se ho, když jsem konečně stála před dveřmi domu. "Potřebovala bych provést po městě." nebyl to hlavní důvod, proč jsem ho chtěla znova vidět, ale musela jsem si něco vymyslet. 
"Jasně, že jo. Co třeba hned zítra?" Oči se mi hned rozzářily jak dvě žárovičky. S milým úsměvem jsem přikývla, zamávala mu ještě a pak jsem vešla do domu.
"Annie, kdes byla? Tos nemohla nechat nějaký vzkaz? Víš jaký jsme o tebe měli strach? A kdo byl ten pohledný chlapec?
Panebože, co to máš s nohou?" vychrlila na mě hned máma. 
"Byla jsem se projít. Promiň, chtěla jsem se vrátit ještě než se vzbutíte. Ale spadla jsem a ten pohledný chlapec mi pomohl domů." odpověděla jsem jí a snažila jsem se dokulhat do pokoje.
"Annie poď jsem ošetřím ti to." 
"Ne to je dobrý, vždyť to nic není." mávla jsem rukou.
"Dneska půjdeme večer na koncert nějaký skupině, teď jsem zapomněla to jméno, kterou si pak tatínek vezme pod křídla. A na posteli máš připravené šaty, takže tu nohu budem muset dát dohromady." Pomohla mi máma do pokoje a pak ještě běžela pro lékárničku. Rozvalila jsem se na postel vedle šatů a zavřela na chvíli oči. 
"Mami já nechci šaty, víš jak moc je nesnáším. Au!" sykla jsem, když mi máma dezinfikovala ránu.
"No, odřený to máš dost. Vem si teda něco jinýho, ale hlavně ne vytahaný tepláky, jasný?!" 
"Jasný" přikývla jsem a máma mi ty horší části zalepila náplastí.
"Ve tři, ať jseš hotová." řekla ještě máma a pak odešla.
Bylo teprve osm ráno a tak jsem napsala vše, co se stalo Beth na facebook. V Anglii bylo jedenáct večer, takže tam nikdo nebyl. Na notebooku jsem neměla co na práci a tak jsem zas sedla za klavír a hrála.
Bylo už třičtvrtě na tři a já ještě seděla u klavíru. Pomaloučku slimejším krokem jsem se dostala ke kufru. Vyskládala jsem si všechno na postel a kufr hodila na skříň. Vzala jsem si tmavě modré jeany a bílé tílko a přes to jsem si ještě oblékla volný svetřík, který jsem si na jedné straně stáhla z ramene. Vlasy jsem si spletla do copánku a opět jsem si vzala svoje červené Converse-ky. Když jsem se podívala na hodiny měla jsem ještě více méně deset minut času. Vytáhla jsem si rukávy nad lokty, mobil jsem si strčila do kapsy a vyrazila jsem ještě na zahradu. Byl tu obrovský bazén. Pěšinka, která vedla k nádhernýmu altánku. Okolo něj bylo umělé jezírko osázené různými rostlinami. Stála jsem nad jezírkem a sledovala rybky jak si vesele plavou, když v tom přišla máma a odvedla mě do auta. Nasedli jsme všichni a jeli jsme přímo do LA. Bylo to tu obrovský, nádherný. Byla jsem z toho celá nadšená a to jsem viděla jen malou část města. Dojeli jsme k nějaké hale, před kterým se mačkalo snad tisíce holek. Ječely, křičely a tlačily se dovnitř. Šílenství.