Smolařka na entou, 32.díl

LoTé

Nadechuju se, že mu to řeknu, ale pak radši zase sklapnu. Chodíme spolu jenom chvilku, nechci to zkazit. On taky vypadá, že by mi chtěl něco říct ale pak jen zavrtí hlavou a dá mi pusu na čelo. Nějak se nám ani nechce ven, tak si tam v pohodě ležíme, až se zčistajasna otevřou dveře a v nich stojí táta. V tu chvíli se všechno děje zpomaleně jako v nějaká dramatická filmová scéna. Nejdřív na sebe všichni tři vyděšeně koukáme a pak se
já s Keatsem snažíme co nejrychleji vyškrabat z vany a zaujmout pro nás trochu výhodnější pozici typu - Ne, nechtěli jsme si to tu rozdat! Ve chvíli, kdy se z vany konečně dostaneme ven na podlahu a pro jistotu se ani nedotýkáme, nabere všechno por změnu strašně rychlý spád. Táta zrudne, na čele mu naskočí fialová tepající žilka a já se chvilku bojím, že ho na místě klepne a po zádech spadne dolů ze schodů. Moje pesimistická předpověď se nevyplní, stane se něco mnohem horšího. Táta se párkrát nadechne, takže už v obličeji není tak rudej ale žilku na čele má pořád docela velkou. Najednou čapne Keatna za límec a vláčí ho sebou dolů ze schodů. Než se stihnu vzpamatovat a doběhnout je, jsou už skoro u domovních dveří, kde na ně kouká mamka. Ta nevypadá tak překvapeně jako táta. Vlastně... když je tak uvidí, vyděšenýho Keatna a naštvanýho tátu, začne se smát. Smát se je ale slabý slovo, ona sebou totiž kecne na zem, hlavu si dá do dlaní a tlemí se jako naprostá puberťačka. Tátův naštvanej pohled se mění v překvapenej a Conor s Wesem nakukující z kuchyně se leknutím málem udusí pizzou. "Mami, jsi v pohodě?" Zeptám se jí vyděšeně a přikleknu k ní. "Jo..." Dostane ze sebe a po chvilce pokračuje. "Jen jsem si vzpomněla, jak můj táta vedl toho tvýho přesně takhle asi před dvaceti pěti lety..." To lety už si jen domyslím, protože máma se otřásá v dalším záchvatu smíchu. Táta ale nevypadá, že by chtěl zrovna teď vzpomínat na starý dobrý časy, kdy s mámou začínali chodit a pořád drží Keatona dost pevně za triko. Keaton se musí stavět na špičky aby mu ho táta nenaškubl. Když se máma dosyta vysměje(což se stane jakoby třikrát, pač se ještě dvakrát začla smát znovu), tak vezme tátovu ruku z Keatsova ramene(Zabere jí to docela dost práce mimochodem, je to podobný jako scéna z nějakýho filmu, když vede otec dceru k oltáři a když dojdou před jejího nastávajícího manžela, nechce svoji dceru pustit. Předpokládám, že tohle se stane i mě, už teď to vidím, Bože to bude trapas!) a zavede nás všechny do kuchyně. Je příjemně překvapená, že tu nikde není bordel(já taky, kluci si docela mákli) a docela ráda se přidá k naší skupinové žranici pizzy. Tentokrát jsou překvapení všichni, máma mastný a nezdravý jídlo nesnáší. Táta se po chvilce uklidní natolik, že mi sní všechnu sýrovou pizzu a občas se dokonce usměje. Docela úspěch na to, že jsem se předtím obávala o Keatsův život. Dokonce mu podá sklenici s džusem. Možná jen proto, že mu to řekla máma, ale i malý úspěch je v tomhle případě úspěch. Když dojíme a já mámě pomůžu umýt těch pár zamaštěnejch talířů, Wes s Conorem se zvednou, že jdou na sk8ty a my chceme jít do bazénu, táta nás zastaví slovy: "Počkat... musíme si promluvit!"