Smolařka na entou, 31.díl

LoTé

"Bráško?" Zaklepu na dveře jeho pokoje a opatrně vstoupím. Nechci aby po mně něco hodil. I když bych si to možná zasloužila... Kdybych se na pomstu Caroline vykašlala, nemusela bych se mu teď omlouvat. Už jsem říkala, jak hrozně moc to nesnáším? No, tak to pro jistotu říkám ještě jednou. 
   Chris stojí u okna a háže ven kousky kytky. Už ju opižlal celou, zbyl jen krátký stonek trčící z hlíny. Máma bude nadšená.... "Chrisi...
jájsemsetipřišlaomluvit." Vyhrknu tak rychle jak jen to jde. Říkám, že nesnáším omluvy! Chris se na mě ani nepodívá a teď už ven háže hrudky hlíny, protože mu kytka došla. "No tak brácha!! Nebudeme se spolu bavit jen kvůli nějaký holce?!" Dojde mi trpělivost a žďouchnu ho do ramene. Kromě úhybové reakce na můj šťouchanec se ani nehne. Už ho mám plný zuby - vždyť jsem se mu omluvila, tak co ještě chce víc? Podlejzat mu nemám v plánu... "Víš co, tak až se rozhodneš přestat trucovat, tak přijď za náma dolů, udělám oběd." Opět žádná odezva. Už beze slov se otočím a kráčím pryč. Až u dveří koutkem oka zaznamenám pohyb. S nadějí se otočím a čekám, že Chris už bude stát vedle mě a těšit se na žvanec. On ale drží v ruce hlínu snad z půly květináče a než se stihnu vůbec hnout, už mám tu hlínu v obličeji. Mám chuť ho zabít, ale nic nevidím a čočky s hlínou dost štípou, takže radši rychle letím do koupleny, abych to vymyla. Cestou do někoho naletím, ale nevidím do koho. "Proboha co se ti stalo?!" Podle hlasu poznám Keatona. "Chris se evidentně nechce usmiřovat!" Vyprsknu na něj hlínu a po hmatu se snažím dostat do koupelny. Asi mi to moc nejde, protože mě Keats chytne, otočí na úplně opačnou stranu a pak vstoupíme do koupelny. Poznám to podle voňavky Conora. Mám totiž společnou koupelnu s klukama a rodiče mají vlastní. Až mě to překvapuje, jací bráchové ani nejsou bordeláři... Rozhodně nenechávají prkýnko nahoře, nevztekají se když si půjčím jejich holící strojek(vždycky ho vyklepu a dám do nabíječky :D) a nedělají tu ani jiný ty... klučičí věci :D. 
   "On po tobě hodil hlínu?" Vytrhne mě ze zamyšlení Keats a opatrně mi z tváří otírá hnědé flíčky. "Jo." Vyprsknu.. další hlínu. "Počkej musím si vyndat čočky." Zadržím ho, když mi chce otřít ještě čelo a opatrně jednu vyloupnu z oka, aby mi nikam nespadla a položím ji do mističky z roztokem. Stejně to udělám i s druhou a když si vymyju oči a konečně něco vidím, všimnu si, jak na mě Keaton nechápavě kouká. "Co je?" Zeptám se a otřu si obličej od vody. "Ty nosíš čočky?" Rozesměju se. "No tak asi jo, ne?" "Že nikde nemáš fotku s brejlema..." Podiví se. "Protože jsem s brejlema vypadala jako tydýt." Odfrknu a chci vyjít z koupelny, abych dole ještě trochu pomohla klukům a uvařila jim něco dobrýho, když se tak činili, ale Keats mě zadrží. "Kam si myslíš, že jdeš, hvězdičko?" Políbí mě na nos a ruce mu z mých boků sjedou trochu níž, než normálně. Tep se mi opět začíná zrychlovat ale nesmím se nechat zlákat. "Jdu jim pomoct a něco uvařit k obědu, tak mi pojď pomoc." Zatáhnu ho za ruku ale on se ani nehne. Proč jsou dneska všichni jak zaseklí? "Neřekl bych, že by to potřebovali..." "Co?" Nakrčím obočí. "Pomoc i oběd, pač už to máme hotový a objednali si pizzu." Stáhne mě zpět k sobě, ale já na něj naletím celou váhou a spadneme do vany. Na nás spadne závěs a tak se tam po sobě válíme a snažíme se vymotat, dokud to nevzdáme a jen si vzájemně koukáme do očí. Asi ho miluju...